echo

Co cítí děti v dětském domově

Jsem jiný.
Nepřijímám sám sebe, nevěřím ve své schopnosti, nezním svoji hodnotu.
Nemám motivaci dávat si vyšší cíle, rychle se vzdávám.
Nikomu na mě nezáleží, rodinu jsem ztratil, střídám zařízení a vychovatele.
Nemám blízkou osobu.
Bylo mi v životě velmi ukřivděno.
Nedůvěřuji lidem, i když jsem k nim přátelský.
Stydím se.
Vše dostávám bez námahy – „v řadě před okýnkem“
V domově mi patří všechno, přitom však nic nevlastním.
O ničem nemohu svobodně rozhodnout, všechny problémy řeší za mě někdo jiný.
Všechno děláme ve skupině nastejno s ostatními, o pozornost dospělých se stále s někým dělím.
Jsem poslušný, dělám vše podle víc jak 140 usměrnění denně.
Nudím se.
Stále musím být za něco vděčný.
Žiji ve zjednodušeném světě, nepoznám skutečnou životní realitu.
Jsem naivní, lehko ovlivnitelný.
I když mám rómský původ, necítím se být rómem.
Žiji dnes, bojím se budoucnosti, nevím, co se mnou bude zítra, za rok.