Na začátku to vypadalo na akci Múzy sobě. Ještě v 18:00 nebyl v galerii ani jeden divák, byť nás, múzáků, už bylo na místě osm. I tak jsme byli rozhodnuti, že si večer pořádně užijeme.
Pak se ale začali trousit hosté a byť mezi nimi byli i další autoři vystavených děl, už to nevypadalo na přesilovku. Protože jsem měl v telefonu seznam děl, která se měla dražit na dálku, se zahájením jsme moc neotáleli. Jen trochu nás pozdržel a notně překvapil vpád maminek s miminky a hodně malými slečnami. Večer se tedy rozjel vesele a nejen pro děti z „děcácků“, ale i pro děti přítomné na místě. A velkolepě!
Petr Nikl rozdováděl Píďu i nás ostatní písní pro pejska, obohacenou zvuky prasátek, hrošíků a dalších chrochtalů, kteří ho doprovázeli zprvu zpod svetru… a po salvách smíchu a zvířátkového rachotu z našich rukou...
Zdejší DD patří k těm, s nimiž spolupracujeme nejen dlouho, ale také nejintenzivněji. Přesto jsme se sem s Múzami na výjezd vraceli paradoxně po dlouhých deseti letech. Spolupracujeme totiž v poslední době hlavně v projektu Patron a dalších aktivitách zaměřených hlavně na dospívající. Mysleli jsme, že o ty malé se dostatečně starají jiné neziskovky, které sem pravidelně jezdí.
Byli jsme tedy tuze zvědaví, jak na proměny domova, tak na děti a vychovatele. Vítal nás velmi srdečně Denis, jehož jsem zpočátku pokládal za jednoho ze zdejších dospívajících, byl to ale (a je) moc fajn a vstřícný vychovatel. I milou „tetu“ Moniku bychom mohli pokládat za jednu z dívek, za nimiž jsme přijeli, ale mýlka byla hned napravena a pak už jsme se mohli věnovat nepočetným přítomným dětem...
Jedním slovem nádhera! Ačkoli z Fénixu s Hazukou hrálo jen trio, vše ostatní včetně zpívajícího návštěvnictva, účasti čtyř autorů darovaných a vystavených děl a sdílené radosti, která prýštila z nás všech přítomných, předčilo naše očekávání před aukcí notně chlazené odpolední plískanicí.
I na této akci došlo k premiéře, tentokrát v podobě komentované prohlídky děl přítomných autorů. Vladimír Kiseljov, Adriana Rohde Kabele i Basma al Shiekli posluchače zaujali a možná i inspirovali k následné licitaci, byť konkrétně jejich díla na své dražitele ještě čekají.
Nejčastějším dražitelem byla velká fanynka Fénixu a Hazuky Lucinka, která s tatínkem přijela z největší dálky (z Moravy)...
Do Býchor jsme se vydali letos už podruhé, tentokrát přímo na žádost pana ředitele.
Zdejší DDŠ je sice co do architektury mírně řečeno neútulné, ale bezprostřední sousedství lesa, domovem provozované stáje s koňmi, další zvířectvo a slušná sportoviště to trochu vyvažují. My jsme ovšem většinu času trávili uvnitř a vyvažování strohých prostor pro nás obstarali vstřícní vychovatelé, přesněji vychovatelky + jeden “strejda”, který přerostl i nás, múzácké čahouny. Děvčata nám navíc upekla skvělé pohoštění, ale zpočátku to z toho dobrého bylo vše.
Skladba přítomných dětí se od posledně notné proměnila, takže jsme zpočátku, při představování, písničkách, Lenčiných tanečních výzvách ke společnému křepčení i Marwanově jindy potěšeně kvitované ulítlé moderaci, překvapeně naráželi na puberťáckou přezíravost, halasnost a zdánlivý nezájem...
Do vilky v Mladé Boleslavi, v níž sídlí boleslavský „děcák“ jezdíme už od r. 2003 často a tak rádi, že se tu cítíme jako doma. A nebylo tomu jinak ani ve státní svátek.
Počasí nepřálo aktivitám venkovním, ale nám ani dětem a náramně milým “tetám” vychovatelkám to pranic nevadilo. Michalovy loutky, kouzelník, korálky, hlavolamy i písničky nás plně zaujaly, Lenka s dětmi tančila jak o život, Bob všechny (včetně mě) zmaloval dle libosti a když se Paul kromě kouzlení a jako vždy poutavého dětmi hraného morytátu o hřbitovních hyenách ujal i role učitele hry na ukulele, nic dalšího se nám už do náplně návštěvy nevešlo...
Nepočítám-li krátké náborové návštěvy v rámci programu Patron a projektu Děti dětem, vrátili jsme se do Krnska s Múzami až po šesti letech. Přítomné “tety” nás chtěly posadit s dětmi do jídelny, vůči čemuž jsem se ovšem vzhledem k našim zkušenostem s tamní nepřátelskou akustikou razantně vzbouřil. Naštěstí nám pak trochu zaražené, ale milé vychovatelky zpřístupnily domek č 1, kde jsme už našli útočiště podle našich představ.
Bob rozbalil barvy v kuchyni, u jídelního stolu se usídlili Darí s Milanem a korálkovou dílnou, vedle nich Lenka Olivie s hlavolamy a origami. No a v sousedním obývacím prostoru se vesele zpívalo, kouzlilo, písničky divadelně ožívaly a Píďa si naplno užívala dětské přízně, mazlení a pusinkování...
Vernisáž další, už patnácté aukční výstavy Múz dětem v Portheimce byla opět radostnou a intenzivní slavností pro všechny přítomné. Byla sice trochu komornější, než bychom si přáli, ale to byla jediná vada na kráse.
Za rok, který uběhl od naší předchozí výstavy, se galerie D jen malými změnami dispozic proměnila ve vzdušný, kompaktní a prostorově inspirativní výstavní prostor. Myslím, že jsme nové příležitosti využili a výstava je opravdu krásná.
Hlavní zásluhu na tom samozřejmě mají autoři - dárci, kteří nám věnovali svá díla. A těch nových letos máme požehnaně!...
V dětském domově PEPA jsme už nebyli dlouho, takže nás tu leccos překvapilo. Zmizelo hřiště za bránou, z útulného obýváku, kde jsme s dětmi nejvíc řádívali, se stala ředitelna (už bývalého ředitele) a z akusticky příšerné „hudebny“ se stala takřka ideální společenská místnost, kde jsme našli prostory pro vše, co jsme s dětmi podnikali. Zbytek dětského domova, zejména horní patro, vychovatelé malovali, takže s námi a dětmi zůstala jen paní asistentka. Přes práci s výmalbou se tu ale o naše pohoštění postarali příkladně. Bob zas prováděl výmalbu na dětských tvářích a pažích, Darí s Milanem z dětí na chvíli udělali nadšené šperkaře, Paul kouzlil až se z něj kouřilo a Lenka střídala role hlavolamové lektorky s režisérkou obligátních animovaných Mezihorek, tentokrát s Bobem v roli Aničky...
Pro velký úspěch jsme se vydali do Dubence letos už podruhé. V podobné sestavě, s nijak zásadně nezměněným programem, ale se stejnou pozitivní energií. A stejně vřelá byla oboustranně i atmosféra celé návštěvy. Abych nezapomněl: jedna premiéra by tu byla. Poprvé se s námi do děcáku vydala fenka Píďa a předčila všechna naše očekávání. Mezi dětmi se pohybovala bez jakéhokoli problému, a dokonce i Románek, který se psů hodně bojí, si jí nakonec beze strachu hladil. V canisterapeutické zkoušce tedy Píďa obstála s vyznamenáním. Vyznamenání by ale zasloužili všichni. Z velké části hyperaktivní děti udržely pozornost a dokázaly se dostatečně soustředit na vše, co jsme jim nabízeli...
Oslava 20 let činnosti MD se konala na den přesně do dvaceti letech a šesti měsících od první múzické návštěvy dětského domova. Symbolicky v prostorách někdejšího Malého Vinohradského divadla /nyní Divadlo D21/, s jehož členy jsme dlouhodobě spolupracovali a spolupracujeme. Oslavu jsme koncipovali jako hravé a radostné setkání pro děti malé i ty, které dřímou v nás dospělých. Tedy jako přehlídku a ochutnávku toho, co umíme a děláme nejdéle.
Začátek akce odpráskal na dvoře symbolickou dvacítkou ran bičem kouzelník Paul Merild. Se spoluzakladatelem Múz a naším dlouholetým mecenášem Petrem Vopelkou jsme přidali pár slov o zrodu Múz a pak už začaly hry a hrátky ve všech prostorách divadla i před ním...