Dobrý den, pane Navrátile,
snad Vám udělá radost jakási kulturní odezva naší návštěvy v DD Sazená před deseti dny... Na konto mého povídání si s několika dětmi o divadle (ve volných chvílích volného pohybu po budově i při naší "zkrášlovací" miniseanci s pí. Milenou St.) mě napadlo, že bych zájemce mohla pozvat 15.4. (čili dnes) do divadla ve Slaným, kde Středočeské divadlo Kladno hostovalo s komedií - muzikálem "Tajný deník Adriana Molea". Zavolala jsem tedy řediteli DD, panu Beránkovi, a tuto akci s ním domluvila. Nakonec přijelo pět dětí (tři děvčata a dva kluci) společně
s "tetou"...
Múzy dětem – to je volné společenství a modrý mikrobus, který díky dobrému nápadu a dotacím jezdí o sobotách a nedělích do Dětských domovů. Přiváží kumštýře, psy a nástroje. Na chvíli se snaží „děcka z děcáku“ proměnit ve zpěváky, žongléry, bubeníky, tanečníky nebo herce. Když jsme ale přijeli do Dětského domova v Jablonci nad Nisou, od začátku bylo všechno obráceně. Sotva začali naši kluci Africký / to jsou studenti, jak uhel černí, volní členové volného sdružení Múzy dětem , zpívají ve svém rodném jazyce písně – moc krásně...
Zdravím,
tak obrázky najdete na stránce
http://vesmir.msu.cas.cz/Madagaskar/ostatni/Skatuleni2007.html
Budu rád, když na to mrknete a popřípadě něco opravíte nebo doplníte.
Srdečně
Pavel Hošek
Buďte zdrávi milí prvotní spolupachatelé i Vy ostatní, zveřejnění i pro dnešek utajení,možná Vám v denním shonu uniklo, že dnes uplynuly přesně čtyři roky od prvního výjezdu Múz do dětského domova...
Posedávám v křesle a poslouchám zvuky noční ulice. Hrníček čaje se leskne světlem pouliční lampy. Jsem zas ve svém bytu. Po třech dnech. Budkov, Jemnice, Telč. Tři různé domovy a spousta dětí, jejich úsměvů, povyku, pátravých pohledů, pobíhání, ševelení, štěbetání...
Díky za připomínku zájezdu, na který pořád vzpomínám. Máte můj veliký obdiv a jestli mě budete zas chtít vzít někdy s sebou, umínil jsem si, že se na to trochu připravím, abych víc zapojil děti do toho svého působení, abych tam jen nehrál. Paul M. mi dal dobrou lekci - po těch tanečních vystoupeních...
Trochu náhodou se připletly Múzy k projektu pěti představení hry paní Šimako Murai o českém architektu Janu Letzelovi v rámci projektu „2005 – rok mezilidských vztahů mezi EU a Japonskem v ČR“. Tato představení se uskutečnila za podpory ministerstev kultury obou zemí v první polovině r. 2005 v pěti městech ČR, konkrétně v Hradci Králové, Náchodě, Turnově, Poděbradecha a v Praze...
František Kostlán píše:
Projekt “Múzy dětem” byl vysloveně šťastný nápad, jak se ukazuje od samého počátku. Zrodil se v hlavách dvou mužů, kteří se rozhodli oživit krásný antický mýtus o múzách prostřednictvím setkávání umělců s dětmi v dětských domovech. Podnikatel Petr Vopelka celý projekt nejen financuje, ale také jím žije - jezdí do dětských domovů i se svými dětmi, Karel Navrátil “Múzy dětem” organizuje, z Prahy i přímo na místě, vedle toho stačí dávat (a od dětí dostávat) dětem to, co ostatní návštěvníci: radost a pocit spříznění. “Múzy dětem” se spolupodílejí i na dalším projektu, který by od letošního roku měl děti lépe připravovat na zlom, který je čeká po odchodu z domova.
Petr Vopelka napsal pro časopis dětí z DD a jejich časopis Zámeček:
Tak takhle nás „Múzáky“ znáte. Hodně z vás asi i z více setkání, nebo návštěv, jak to někdy honosně nazýváme. Vždy je to trochu jiné, při opakování volnější, bližší, lepší, ale my jsme se rozhodli z větší části přehodit výhybku na úplně jinou kolej. Možná se zeptáte proč, taková nuda to zase nebyla, jsou mnohem horší akce.Teď něco měnit, když už se známe, něco o sobě víme, nezřídka se počastujem vzájemnou důvěrou...
Zúčastnil jsem se jednoho výjezdu do dětského domova v květnu 2003 do Solenic (nebo Solenice?) a výročního koncertu 2.4.2004 v Akropoli. Dost málo na to, abych mohl říct, že jsem na vlastní kůži pocítil, co celá činnost Múz dětem obnáší. Dětský domov dětem rodinu nenahradí, může se k tomu jen přiblížit...