uskutečněné akce

Tak je to za námi. Den po aprílu se Akropole ozdobila múzičkami, našimi i partnerskými logy, ve vestibulu jsme nainstalovali výstavku fotografií Petra Vopelky z našich návštěv a Bambina připravila aranžérsky dokonalý prodejní stánek s knihami, promo-CD, výtvory dětí z navštívených zařízení a dalšími předměty.

Všichni byli připraveni, nálada slavnostní, čekalo se jen na návštěvníky.

Ti na sebe sice dávali čekat, ale scénář programu na obou scénách byl tak nabitý, že jsme začali i před spoře naplněným hledištěm. Přesněji řečeno, začali mladí herci divadla DNO z Hradce Králové. A začátek to byl strhující.

Na malé scéně se pak střídali kouzelník, výtvarník, mimové a diváků už bylo poměrně dost a byli vděční. Také bylo za co! Atmosféra byla skvělá a ti, kdo přišli s malými dětmi většinou nelitovali. Odcházeli zhusta až před devátou, ačkoli program nabitý malováním, kouzlením, písničkami a řáděním všeho druhu končil až těsně před dvacátou hodinou.

Předtím se ovšem ještě děly věci! Malování , zpívání a dovádění na malé scéně řídila a moderovala Věrka za vydatné pomoci Marušky Zicháčkové a Paula Merilda. Ovšem od páté hodiny odpolední jim začalo silně konkurovat dění na velké scéně. Tady jako moderátor kraloval a doslova exceloval Petr Vacek, kterému ve finále pohybem pomáhala s moderací suverénní Lenka Vopelková.

A bylo co moderovat! Kapela se střídaly jak na běžícím pásu, mezi nimi na projekčním plátně defilovali herci a herečky, které s námi za dětmi v průběhu prvního roku vyjížděli. Od Josefa Somra a Pavla Nového před Aleše Procházku až k Ivanu Trojanovi, od Dany Syslové a Lenky Termerové přes Simonu Vrbickou až ke Gábi Vránové se vyznávali ze svých pocitů a chuti pomáhat dětem, které mají start do života zatažený černými mraky. A co bylo nejdůležitější, herci byli vidět v akci mezi dětmi. Návštěvníci Akropole tak mohli nahlížet aspoň prostřednictvím kamery do múzácké kuchyně.

Na velké scéně ovšem hlavně zněla hudba. Střídali se tu skoro všichni, kdo s námi v uplynulém roce za dětmi jezdili. Nejvýraznějšími zážitky byla asi vystoupení Jany Koubkové, Jakub Noha Bandu, manželů Havlových, ale i Saši Zoltána a Kristýny Skalické, kterou kongeniálně doplnil multiinstrumentalista Swetja.

Těsně před křtem knihy Odložené životy všechny ztišila modlitba Dáši Voňkové umocněná pohybovou básní Celineé a Salvíčka z divadla CONTINUO.

Po uvedení knihy povídek Pavla Kočího do literárního života přišel na řadu Fénix, pak skvělé arabské trio Ziriab a nakonec hlavní hvězda večera King George. Na jeho plnokrevnou muziku tancovali snad všichni, kdo byli v sále.

Večer byl důstojnou oslavou naší roční činnosti. Proč přišlo tak málo lidí zvenčí nám zodpověděli již ten den hlasy kolemjdoucích.

"Dneska tady hrajou pro děti z děcáků". Tak zněl hlas lidu. Zřejmě se stalo normou to, proti čemu bojujeme, totiž vozit děti z dětských domovů za kulturními zážitky do Pražských sálů. Tak snad do příštího Dne pro odložené životy dokážeme vysvětlit, že tato akce je přehlídkou všeho kumštu, který za dětmi vozíme určenou pro ty, kteří nejsou lhostejní a navíc je zajímá dobrá muzika a dobré divadlo.