uskutečněné akce

Výstava fotografií o.s. Múzy dětem a mých spolu s obrazy Boba Hochmana probíhala v galerii Amadeus od úvodní aukce 11.6. do konce června. „Dernisáž“ pojatou jako setkání několika múzáků v duchu někdejších akcí „Múzy sobě“ jsme naplánovali na čtvrtek. Pozvánky však proti očekávání přilákaly podstatně víc lidí, kteří svou účastí povýšili akci na opravdový svátek hudby, radosti a vzájemnosti. Byť si dík zaslouží všichni přítomní, musím jmenovat aspoň ty nejaktivnější, totiž muzikanty.

Nevděčné úlohy startérů jsem se ujal s dvěma múzami a členkami kapely Fénix Baruškou Podobskou a Zuzkou Velebovou. Zaplněná galerie na nás reagovala živě a vstřícně, ale teprve energií překypující a snad nejvýraznější „múzačka“ Alžběta Kostrhúnová s manželem Vukem a dalším múzákem Jirkou Kuneckým atmosféru rozproudili naplno. Vtáhli nás do světa písní francouzských, latinskoamerických i moravských. Všechny strhli múzáckým hitem posledních let „Amigo“ a navíc jako překvapení přidali zbrusu novou etno-rappovou ódu na Múzy dětem, která je tak povedená, že jsme si slíbili pořídit co nejdřív její zvukový záznam. Alžběta s Vukem a jeho rodiči také přivezli v kočárku nejmladšího návštěvníka akce, malého Matyáška.

Následovala verbálně hudební improvizace Marwana Alsolaimana - strůjce vtipných překvapení a brilantního průvodce hudbou arabskou. Jeho hra na arabskou loutnu nadchla přítomného skladatele Martina Marka do té míry, že ho lanařil do připravovaného projektu moderní hudby. Naštěstí je Marwan v Múzách tak ukotven, že se jeho emigrace do sféry vážné hudby obávat myslím nemusíme.

Múzačka Krystýna Skalická přivedla další překvapení - skvělou polskou zpěvačku Barbaru „Bašku“ Pachuru. Ta nám svým zpěvem přivodila mrazení, srst v pozoru a drůbeží kůži a stejně jako předešlí muzikanti, rozezpívala všechny přítomné. Její srdceryvnou hudbu tryskající z duše bolavé vhodně vystřídaly písničky Krystýny Skalické. Vtipné, jemné, ironické, k tanci zvoucí a inspirující.

Následoval František Vlček, který nás svými jiskřivými písničkami také všechny přiměl ke spontánnímu sborovému zpěvu.

Celou akci završili Bob a Vláďa Hochmanovi, s nimiž jsme večer dotáhli k dynamickému vrcholu a k půlnoci. Krom klasických dylanovek a beatlesáren jsme si s chutí zahráli a zazpívali i další „hymnu“ Múz „Mezi horami“.

Jediným nedostatkem večera byla nepřítomnost fotografa. Můj "ijfoun" totiž na (ne)světlo v Amadeu a živě se pohybující aktéry nestačil. Nicméně i ty rozmazané momentky snad část atmosféry zachytily.

Ještě jednou DÍKY všem v čele s Petrou Blažkovou a Otou Knoblochem z galerie Amadeus, kteří nám tenhle skvělý zážitek umožnili!!!

Karel Navrátil, múzí principál