uskutečněné akce

To, že jsme do Boleslavi dorazili už podesáté, jsem si uvědomil až v momentě, kdy nás na konci návštěvy zdejší tety málem omráčily speciálně pro nás vytvořeným marcipánovým dortem. Celá návštěva ale proběhla v tak nádherném a svátečním duchu, že to vypadalo, jako bychom se na to jubileum připravovali.

Start tomu ale vůbec neodpovídal. Přes noc se náramně ochladilo, začalo pršet a navíc jsme se trochu naháněli, než jsme se usadili v autě. Do Boleslavi jsme dorazili za doprovodu hustých děšťových kapek, ale to už nám den prozářily úsměvy dětí a tet. Jen na úplném začátku bylo trošku znát, že jsme tu nebyli přes 2 roky a že mezi námi je múzí novicka Anička, kterou jsem chudáka navíc hodil rovnou do vody tím, že jsem jí určil roli moderátora, aniž by tušila, do čeho jde. Náznak rozpaků ale trval jen chviličku a pak už jsme se všichni těšili ze všeho, čím jsme se navzájem obdarovávali.

Při představování v obýváku (kde při naší první návštěvě nenápadný Ládík skoro rozmontoval Honzovi Potměšilovi kolečkové křeslo) samozřejmě došlo na obligátní ukázky kouzlení, žonglování, bubnování (tentokrát s Bobem), Aliččinu virtuózní ukázku hry na cello i pár osvědčených písniček, z nichž už dramatizace „Mezihorek“ ukázala, že tady je všechno trochu jinak. I kluci „puberťáci“ se tu totiž ochotně a s nadšením zapojovali do divadla i do všeho dalšího, co jsme nabídli. Anička studující na konzervatoři hru na varhany přidala krátkou zanícenou přednášku o tomto nástroji…a k mému překvapení i tuto pedagogickou vložku děti a tety „skously“ pozorně a s potěšením. Tety byly dokonce tak nažhavené, že jsem je musel taktně upozornit, aby na naše otázky nechaly odpovídat děti.

Po představování a porci divů jsme se přesunuli přes ulici do školních budov, kde jsme měli k dispozici „hudebnu“, tělocvičnu a dobrotami provoněnou jídelnu. Nejdřív jsme s dětmi všechno odnosili na patřičná místa, s Paulem v tělocvičně předvedli ukázkový woodkopfový souboj…a pak už jsme podlehli škrundání v žaludcích a vůním z kuchyně.

V jídelně nás překvapila obdélníková slavnostní tabule, u níž jsme na sebe všichni viděli a i oběd tak dostal lehce sváteční ráz. Ten jen podtrhla skvělá polévka a voňavý řízek.

Po jídle jsme se přesunuli do „hudebny“, kde Anička zahrála na pianino pár ukázek z hudby zvané „vážná“, konkrétně dva střípky Loutek Bohuslava Martinů. Alička přidala drobničku od Čajkovského, načež Paul přehodil výhybku zpět na divadelní horrory dramatizací morytátu o Hyenách a olupovači mrtvol. Ochotných „mrtvol“ je při našich návštěvách všude dostatek, ale většinou jsou to mrňata a tady opět šli příkladem ti větší. Nejrozjařenější ovšem byly tety. Míša jako olupovač mrtvol a Veronika coby maminka hyena se do rolí vžily a nakonec se mohly potrhat smíchy ony i my ostatní.

Nepřítomného Marwana pak překvapivě kvalitně nahradil v roli zaklínače hadů s flétnou Krakonoš a stejně překvapivě se do hadího vlnění opět pustili jako první zdejší puberťáci.

V tělocvičně jsme potom hodlovali žonglování pod vedením Honzy Hároše, hlavolamům, jejichž taje nám (v mém případě marně) odhaloval Paul a také došlo na zlatý hřeb – break dancové vystoupení Járy, Martina a Pavla. Kluci byli perfektní, jen při saltech jsem trochu trnul strachy.

Se zájemci o bubnování jsem se přestěhoval do hudebny. Jako velké talenty musím vyzdvihnout Jarušku a Milana. Dobří byli i ostatní, ale jména všech aktérů s vykřičníky u těch, kdo zvlášť zazářili, si přečtěte na konci.

Zatímco jsme řádili v tělocvičně a v hudebně, Bob a jeho štětce řádili vedle jídelny. Pomalovat se od něj nechali s nadšením všichni včetně tet a náramně jim to slušelo.

Po návratu do budovy dětského domova nás omráčila „teta“ Míša už na začátku zmíněným marcipánovým dortem a po něm, kávě a chlebíčcích došlo znovu na kouzelníka. Paulovo čarování víc než patřičně završilo čarovný den, za který jsme vděčni všem, kdo ho spolu s námi strávili a na skvělé atmosféře se podíleli. Ohlas na návštěvu nám napsala teta Markéta na soupis dětí a jejich „rolí“, který přikládám na stránky k tomuto povídání.

Na další návrat do Mladé Boleslavi se těšíme už teď a snad se uvidíme i v Praze na Dračích lodích!!! Přijeďte!!!

Karel, múzí principál



Aktéři domácí:
Kouzelničtí asistenti - vystřídali se skoro všichni včetně tety Veroniky
Hadi – Pavel, Marcel, Jára, Martin, Tomáš, Sára a Milan
Bubnování – Jaruška!!! a Milan!!!, Pavel, Standa, Martin, Dan
Žonglování – všichni
Hyeny – mrtvoly – Dan, Jára, Pavel, Martin, Tomáš, vrzající dveře -Paverl ,hyena – Eliška
Olupovač mrtvol – teta Míša
maminka hyena – teta Veronika
Hlavolamy – Standa!!! Kriszýna!!! Marcel, Jaruška, Dan, Milan
Break dance – Jára !!!, Pavel!!!, Martin!!!
„Bobo painting“ - všichni
„Mezihorky“: hory –Pavel, Jára, Martin, Janíček – Marcel, Anička – Eliška, kříž teta Veronika,
funebráci – Paul+ Krystýna, střelec – Tomáš, lipka – Sára, jelen – Milan

Návštěvníci/účastníci: Alice Kodýtková, Anička Hejduková, Bob Hochman, Honza Hároš Hárovník, Jaroslav Krakonoš Bureš, Karel Navrátil, Paul Merild