uskutečněné akce

V Mladé Boleslavi jsme jako doma a zažili jsme tam jako Múzy věci, o nichž můžeme současným obyvatelům i pracovníkům vyprávět jako o barvité historii. Třeba když Ládík rozebral nenápadně Honzovi Potměšilovi invalidní vozík během jeho vyprávění pohádky, nebo když děti svázaly kouzelníka…a my jim ho nechali napospas. Ale to sem vlastně nepatří.

Tentokrát jsme se návštěvy trošku báli kvůli předpovědi počasí věštící na jaře sněžení. Naštěstí se rosničky opět mýlily. Ale i kdyby slota byla, v Boleslavi by nevadila. Děti nám sice občas křížily plány, např. na začátku si vynutily „mezihorky“, ačkoli jsme je tentokrát chtěli vystřídat Krokodýlem, ale podstatné bylo, že jsme si užili všichni radosti a řádění víc než dosyta. Od představování až po loučení jsme měli v dětech nadšené a vděčné parťáky, pomocníky, asistenty, sbor i herecké a taneční kolegy. Protože s námi po delší době jela Alžběta, vybral jsem kromě jiné „hlavní“ písničky i jiné pohádky. Konkrétně ty „ulítlé“ od Petra Nikla. Jednu pro drsňáky jsem dětem přečetl, druhou jim Alžběta skvěle zarepovala. Dělo se toho tolik, že jsem byl nakonec rád, že s námi tentokrát nejel Bob, ani jeho původně domluvená náhradnice Renata. Zejména odpoledne na hřišti jsme nevěděli kam dřív skočit a do čeho se pustit, takže by asi na malování nebyl čas, stejně jako nedošlo na hlavolamy a kromě začátku ani na origami. Zato se děti za vedení Alžběty proměnily v loutky i loutkáře, při bubnování se ve „štronzu“ měnily i s múzáky v sochy, vyzkoušeli jsme si zvukové vábení, naučili děti písničku Amigo, která se stala jakousi hymnou výjezdu, a samozřejmě všichni i žonglovali, bičem práskali, holdovali woodkopfovým prknům hráli divadlo, tancovali a samozřejmě i bubnovali. O nadšeném a aktivním zapojování do Paulova kouzlení ani nemluvě. Když ke všem zážitkům přidám skvělý štrůdl, při jehož výrobě tetě Irče pomáhala Aneta i chutný oběd, chápete, že jsme si to tu fakt po všech stránkách užívali. A když už padlo jméno Aneta, musím dodat, že také skvěle zvládala woodkopf, zahrála Aničku, tančila a bubnovala, Alena zahrála snad nejlépe v celé historii Múz hyenu v Paulově morytátu, Daniela byla bezva kouzelníkovou asistentkou, Denisa zahrála kříž a pomáhala, Eliška také asistovala u kouzel, Jenifer se, krom toho, že hrála horu, vrhala s nadšením do všeho a na vše, zejména na Lenku, Klára nejlépe práskala bičem, Natálka byla aktivní ve všem, tančila, hrála Jeníčka a na hřišti ji bylo vidět asi nejvíc, Pepa, ač skoro neslyšící, dobře bubnoval a práskal bičem, Radovan se mj. blýskl jako jelen v mezihorkách a Standa nám přeochotně pomáhal, loutkařil i bičem práskal. Milan se sestrou Sárou byli zpočátku pozorní, ale neměli čas nám ukázat, co se od posledně naučili, protože si je odvedla babička. Určitě nám ale vše ukážou v květnu.

Tak na shledanou na dračích lodích!

Karel Navrátil - principál

Návštěvníci/účastníci: Alžběta Kostrhůnová, Honza Hároš Hárovník, Karel Navrátil, Lenka Olivie Laštovičková, Paul Merild, Petr Pilda Pilík