Do vilky v Mladé Boleslavi, v níž sídlí boleslavský „děcák“ jezdíme už od r. 2003 často a tak rádi, že se tu cítíme jako doma. A nebylo tomu jinak ani ve státní svátek.
Počasí nepřálo aktivitám venkovním, ale nám ani dětem a náramně milým “tetám” vychovatelkám to pranic nevadilo. Michalovy loutky, kouzelník, korálky, hlavolamy i písničky nás plně zaujaly, Lenka s dětmi tančila jak o život, Bob všechny (včetně mě) zmaloval dle libosti a když se Paul kromě kouzlení a jako vždy poutavého dětmi hraného morytátu o hřbitovních hyenách ujal i role učitele hry na ukulele, nic dalšího se nám už do náplně návštěvy nevešlo.
Tedy vešlo, ale venčivá procházka s Píďou krásným parkem Štěpánka se asi do návštěvy nepočítá. Nicméně tohle sousedství s parkem plných atrakcí a krásy určitě dětem aspoň trochu kompenzuje nepříliš rozlehle prostory jejich “domova”.
A abych nezapomněl: s tetami a 16 letou Katkou jsme se také bavili o programu Patron a o tom, že tu jsou minimálně 3 děvčata, která by svou patronku potřebovala a chtěla. Tak snad to klapne! A na shledanou nejpozději v květnu na dračích lodích, na které boleslavští jezdí pravidelně.
Principál Karel Navrátil
Návštěvníci/účastníci: Bob, Darí, Lenka Olivie, Paul Merild, Milan, Michal, Pilda, Karel a Píďa