Pro velký úspěch jsme se vydali do Dubence letos už podruhé. V podobné sestavě, s nijak zásadně nezměněným programem, ale se stejnou pozitivní energií. A stejně vřelá byla oboustranně i atmosféra celé návštěvy. Abych nezapomněl: jedna premiéra by tu byla. Poprvé se s námi do děcáku vydala fenka Píďa a předčila všechna naše očekávání. Mezi dětmi se pohybovala bez jakéhokoli problému, a dokonce i Románek, který se psů hodně bojí, si jí nakonec beze strachu hladil. V canisterapeutické zkoušce tedy Píďa obstála s vyznamenáním. Vyznamenání by ale zasloužili všichni. Z velké části hyperaktivní děti udržely pozornost a dokázaly se dostatečně soustředit na vše, co jsme jim nabízeli. Nejen na zpívání a bubnování, ale i na korálkování, hlavolamy a dvě “divadelní” představení, v nichž s námi účinkovaly. Dokonce i hodně ulítlou, na hraní s jazykem založenou pohádku Petra Nikla, kterou jsem jim přečetl po (výborném) společném obědě, zvládly vnímat. Postupně se také vizuálně proměnily pod štětci Bobovými a před loučením nás překvapily nadšením s jakým se pustily do woodkopfu. Stranou nezůstala ani autorka výtečného oběda navíc pěkně zpívající “teta” Maruška, která do dětské a naší skoro dětinské radosti přidávala příchuť vřelé ženskosti.
Tak zas brzo na shledanou v Dubenci, nebo na třeba dračích lodích!!
Principál Karel Navrátil
Návštěvníci/účastníci: Bob, Darí, Lenka Olivie, Paul Merild, Milan, Pilda, Karel a Píďa