uskutečněné akce

Do Ledců jsem se vracel po několika dnech. Předchozí návštěva ve dvou byla kvůli seznámení a pozváni dvou dospívajících kluků do Programu Patron. Zdařilo se – kluci na seznamovák pojedou. V neděli jsme jeli za těmi ostatními.

Předvoj dělali korálkáři Darí s Milanem, takže jsme po příjezdu viděli většinu dětí v pilné tvůrčí práci. Přivítali jsme se s milou vedoucí vychovatelkou, ta nám ukázala, kde je občerstvení a oznámila, že musí odjet pro dvě děti do nemocnice. Další vychovatelky byly zaneprázdněny v kuchyňkách vařením obědů pro děti i pro nás, takže jsme se ocitli v trojdomí, tvořícím zdejší “domov”, sami s dětmi. Přesnější by ale bylo „sami bez dětí“. Ty se totiž místo do tělocvičny, jak domluveno, přemístili do svých pokojů. V rozlehlém bludišti chodeb jsme neměli šanci je najít, nebo svolat, takže až když jsem objevil “tetu” Lenku v přízemní skupině na druhém konci soudomí, dokázala nám pomoci, tudíž později, ale přece proběhlo tradiční představování, tentokrát moderované Paulem. A děti byly moc fajn, vstřícné a vděčné, včetně jen trochu odtažitých puberťáků. Protože oběd na skupinách byl plánovaný na 11:30, představovali jsme se trochu sprintersky. Ochutnávka všeho námi nabízeného ale byla kompletní a snad i dostatečně poutavá. Anežka žonglovala, s Ivošem jsme hráli a pěli, děti s vervou zpívaly, Lenka s nimi tančila, došlo i na morytát o olupovačích mrtvol a hyenách, takže bylo nač se těšit po obědě.

Na oběd jsme se rozdělili po dvojicích a stolování s dětmi bylo moc fajn s povídáním a nakouknutím pod pokličku života v rodinných skupinkách. Navíc se tety vyznamenaly i coby kuchařky.

Potom jsme se sešli opět v tělocvičně a poté, co se přitrousila většina dětí, pokračovali v múzování. Aby ale nevznikl mylný dojem, že nás měly děti “na háku”!!! Ty menší se naopak domáhaly pokračování ještě před stanoveným termínem a Ivoš s Paulem jejich dychtivost uspokojovali písničkami a hraním s žonglovátky. Po trochu opožděném společném startu se děti rozdělily podle momentálního zájmu. Plno bylo u Boba a jeho štětců, u hlavolamů, kde Lenka s Paulem radili, předváděli a děti se nad běžnou míru trpělivě pokoušely rozlousknout fígly, s nimiž jde hlavolamy zvládnout.

V tělocvičně jsme zůstali s Ivošem, bubny a zájemci o bubnování. Dech nám skoro vyrazil Míša, který bubnoval líp než já, na žíněnce předváděl kousky téměř akrobatické a když překonal ostych, zazpíval nám. Máme podezření, že zčásti zaimprovizoval dvě romské písně tak čistě, suverénně a bravurně, až se nám tajil dech.

Mráčkem, za který vychovatelky snad zas tak moc nemohou, byl fakt, že jeden z nemocnice přivezených chlapců, s nímž jsme se podle slibů neměli dostat do kontaktu, se k nám vrhl, a tak budeme nějaký čas trnout. Šlo totiž o klučinu se svrabem. Tak snad návštěvu Ledců přežijeme ve zdraví. Jinak to tu bylo moc fajn, krom stolování s dětmi u výtečné krmě jsme dostali i vánočně laděné dárky a poslední výjezd múzácké party za dětmi v tomto roce jsme si užili.

Principál Karel

Návštěvníci/účastníci: Anežka, Darí, Lenka Olivie, Bob, Ivoš, Milan, Paul a Karel s Píďou