Dne 17. 5. jsme v rámci akce Múzy dětem navštívili dětský domov Racek. Na programu se podílela korálková dílna pod vedením Darí Eliášek Fejtkové, dalšími návštěvníky byli kouzelník Paul Merild, kytarista/baskytarista/řidič Ivo Procházka, malíř, bodypainter a hudebník Bohumír Bob Hochman a herečka Lenka Olivie Laštovičková.
I přes horší akustiku se děti dobře bavily, hlavně během kouzelnického vystoupení. Při hudební části se sice moc nezapojovaly do společného zpěvu, ale bylo vidět, že je hudba zajímá a samy si přály různé písničky. Některé děti si dokonce přinesly vlastní kytary. Jeden z chlapců si s námi zahrál píseň Cesta od Tomáše Kluse a také Zombie od skupiny The Cranberries. Poprvé si také vyzkoušel hru na ukulele a šlo mu to překvapivě dobře...
Draci 2026: Po sedmnácté vyjely 15.5.2026 na Vltavu dračí lodě s posádkami dětí z dětských domovů. Teprve podruhé v pátek.
Přesun z tradiční soboty je z hlediska firemních posádek, které zajišťuji finance pro podporované neziskovky jasný a potřebný, pro Múzy a dětské posádky to je ovšem trochu potíž. Pro DD kvůli složitější dopravě, pro nás kvůli dobrovolníkům na lodích i na souši, jimž pateční termín koliduje s pracovní dobou. Potíže jsou ovšem od toho, abychom je překonávali, a to se i tentokrát podařilo měrou vrchovatou. Děti z 8 dětských domovů z Čech i Moravy byly nadšené, ocenily i nové disciplíny a lektory a závodily “na krev”...
Do zdejšího domova jezdíme často a rádi nejen proto, že nás tu také rádi mají, ale i proto, že cítíme, jak moc je nás tu potřeba.
DD v zámku podobné budově je samozřejmě anachronismus, v tomto případě nevhodný prostorově, ekonomicky i akusticky. 40 nadšených dětí to asi nevnímá, ale ti starší, s nimiž mluví i jejich patroni a patronky zdejší nedostatek soukromí i další nedostatky pociťují citelně...
Tentokrát v DD Pepa zakázali Bobovi krášlit děti barvami. Ne že by je Bobovo umění pohoršovalo. Jen se báli, aby se čerstvé barvy na dětských pažích a tvářích nepřenesly na čerstvé barvy stěn rekonstruované části “děcáku”. Využili jsme to ovšem ke společnému muzicírování s Bobem, na něž jindy nemíváme prostor. Bob se tentokrát předvedl i jako rockový zpěvák.
Děti byly výrazně živější a vstřícnější než minule. Pepa, který má už i svého patrona, uplatnil svůj vtip, dvě loni mlčenlivá děvčata také výrazně rozvázala. Zjistili jsme, že jsou to Ukrajinky, které si od loňska notně vylepšily svou slovní zásobu...
V DD Husita v Dubenci jsme už opravdu jako doma a taky se tam tak cítíme. Děti i vychovatelé se tu na nás těší obdobně jako my na ně. I když jsme tentokrát přijeli jen v pěti, pardon, s Píďou v šesti, nestačili jsme ani uplatnit vše, co jsme si pro děti připravili. Děti byly radostné a vstřícné. Vše, co jsme jim nabídli si užívaly s radostí a vervou.
Tentokrát jsme se vyhnuli dramatizaci písničky Mezi horami, byť jsme ji zahrát museli, ale naše Lenka Olivie skvěle zrežírovala animaci Werichovy písničky Narodilo se štěně...
V Pyšelích pro nás opět nastal boj s akustikou, ale v klubovničce i ta byla fajn. Bubeníci skvělí, znatelný na nich je pozitivní vliv Milli Janatkové, která se zdejšími dětmi pracuje pravidelně. Ve velikánské jídelně jsme měli štěstí, že zdejší děti jsou nejen lačné všeho, co jim při návštěvách nabízíme, ale i překvapivě disciplinované, takže jsme je museli překřikovat, nebo okřikovat jen občas. Když jim Lenka četla pohádku sesedly se kolem ní a ani nedutaly. U Boba a jeho štětců se střídaly také bez obvyklých strkanic...
Vraceli jsme se sem po dlouhých 13 letech “omrknout novou situaci”. Změnilo se vedení, areál ovšem nezútulněl. Stejné jako před lety jsme tu potkali fajn tety, jimž jsme ovšem vůbec nezáviděli velmi složitou práci s dětmi. Jejich skladba skoro neumožňovala soustředěnou práci nás „múzáků“. Velké procento traumatizovaných “rušičů”, u nichž se mísily stud s nejistotou, jež překonávali halasným exhibováním...
Ač jsme tu byli mnohokrát, DD jsme skoro nemohli poznat. Byla obložena lešením, protože prochází rekonstrukcí. Ovšem vychovatelé i děti byli jako obvykle nadšeni, vítání bylo vřelé a i vše ostatní šlapalo jak hodinky. Snad jen bubenická dílna byla trochu arytmická. Hlav lámání, korálkování i herci v Mezihorkách byli nadšení i ukáznění. Já musel obecné múzování na chvíli opustit, protože mne zajaly tři dívky, k nimž se přidala i jejich vychovatelka a zaujatě ode mne vyzvídaly co na ně čeká, pokud se přihlásí do programu Patronka...
Za adepty účasti v programu PATRON/KA jsme vyjeli s Lukášem Talpou a po důkladné přípravě v podobě čilé komunikace s pedagogy obou zařízení nás úspěch patronské mise skoro překvapil. Ve Staňkově jsme hovořili s dvěma vytipovanými a úspěch tam byl 50%.
V Nepomuku jsme hovořili zvlášť se třemi chlapci a třemi dívkami. Zájem byl zřetelný a silný u všech, ale vzhledem k počtu proškolených patronek a patronů jsme museli čtyři zájemce odkázat na pozdější „seznamováky“, pokud stihneme nabrat a proškolit patrony a patronky, tak snad už v příštím roce...
Celá akce trvala oficiálně od 5.10. do 8.11., ale předcházelo jí několik týdnů až měsíců trvající oslovování výtvarníků, vystupujících a pomocníků. Těm všem patří vřelé díky!!!
Samotná výstavní a(u)kce měla tři vrcholy, od patku instalace s Adrianou a ve středu 8.10. Vernisáž. Na začátku trochu nervy: přijdou všichni aktéři? Přijdou zvědavi a koupě chtiví? Nakonec vše dopadlo náramně, využili jsme všechny prostory galerie, Paul kouzlil i v roli licitátora, nazvučený Fénix hrál s chutí a velkým nasazením, Toníček trhal naše bránice a Lucinka, kterou opět tatínek přivezl až ze Šumperku se veselila a nakonec si vyžádala přídavek několika neplánovaných písniček. Start aukční výstavy včetně výtěžku aukce se zkrátka vydařil nad očekávání...