Do Horního Slavkova jsme dorazili se zpožděním jak kvůli autobusu Italů, kteří nás předběhli při snídani v motorestu, tak kvůli tomu, že jsme cestování do tohoto horského, kriminální a důlní minulostí poznamenaného města trochu podcenili. A uniformně stavěné panelové domy mátly i Moniku a Katku, které jediné tu nebyly poprvé. Zvláštní izolovanost města ovšem vůbec nebyla znát na dětech a tetách. Všichni nás vítali nadšeně a srdečně, pomoc s nástroji byla okamžitá a nevynucená a od začátku jsme se všichni do všeho pouštěli s chutí a elánem. Začalo to žonglováním, při němž Tomáš opět vyvedl bubnujícího Karla z míry i z rytmu, pak nám předvedla místní sesterská trojice a malý bubeník Karlík tři písničky nacvičované pro odpolední produkci v domově důchodců...
Ve středu 4. dubna se foyer, chodby a sálek „ponorka“ divadla MINOR proměnily v prostory pro ojedinělou módní přehlídku. Krásné šperky vytvořené dětmi z dětských domovů ozdobily hrdla, zápěstí i uši slavných osobností, ale také jejich ratolestí a s rytmickým doprovodem kapely Tandem+ korzovali modely a modelky ruku v ruce s malými šperkaři...
Tak v Písku už to známe a v Písku už nás znají. Tentokrát jsme ale využili toho, že tam mají skate-park a s Xstreamákama jsme se na to zaměřili. Já jsem sebou samozřejmě vzal nějaké ty své zázraky co v Písku ještě neviděli, Monika Zaťková vzala trpajzlíka Šušišíčka, ale především s námi jeli kluci co na těch prknech s kolečky na rozdíl ode mne umí nejen stát na místě a otočit se. Jezdilo se po rampách, jezdilo se po dvou kolech, skákalo se a my co to neumíme jsme zírali. Také jme se ale dozvěděli něco o původu tohoto sportu. Já jsem například netušil, že skateboard se vyvinul z vodního surfování na vlnách a to je sport kterým se bavili už indiáni před staletími...
Náš ranní start tradičně zkomplikoval Krakonoš, když předčasným příjezdem vyrušil pana Zindulku od snídaně, ale po náležitých omluvách jsme se v Plzni načas setkali s Vojtou Havlem a stejně včas dorazili i k plzeňskému DD Domino. Tam jsme už byli očekáváni a z jídelny nám mávaly ruce nad nimiž zářily rozjásané tváře. Velcí nám ochotně pomohli vnést a připravit nástroje a zvukovou aparaturu, zatímco ti menší obdivovali Dixinu a od počátku se hnali po pohlazení a fyzickém kontaku...
Jestli to takhle půjde dál, tak Život nanečisto budou opouštět andělé a ne lidi. S touhle poněkud přehnanou představou se loučila s druhým víkendovým kurzem našeho nejnáročnějšího projektu podstatná část jeho účastníků...
Po krátké vyhlídkové jízdě z Dlažkovic jsme dojeli do Žatce. Omylem ovšem ke staré budově dětského domova. Nebylo to ovšem nic katastrofálního, neb je od nové budovy vzdálen tak 800 metrů. U brány na nás již čekali kluci. Vynosili jsme vše do jídelny a hned přizvali děti ke společnému karaočení. Pro rozehřátí jsme vybrali Severní vítr a Holky z naší školky. S Monikou jsem si pěkně zazpívala, ale děti se moc nechytly. Nástrojů se tedy chopili Piosenki a děti trošku rozehřály před venkovním ohnivým žonglováním v podání Renči za zvuku bubnů. Pak jsme již byli jednou z tet ubytováni a část výpravy se odebrala zpět do Prahy...
Tentokrát v početnější sestavě jsme se vypravili na dvoudenní zájezd po krajích českých. A když říkám zájezd, pak vím, o čem mluvím, neb jsme všichni byli fascinovaní přírodou, jež se nám zračila cestou, byť jen skrze sklo našeho Múzáckého vozu. Kouzelné bylo i počasí, neb při cestě do Dlažkovic jsme projížděli deštěm a sněhovou kalamitou, která později nebyla nikde patrná.....všude se to jen zelenalo, slunce svítilo a my všichni jsme byli v dobré náladě...
Takhle roztančený dětský domov jsme ještě asi neviděli. Break dance mezi mladými frčí a zvláště pak, jedou-li s vámi na výjezd profesionální tanečníci Alfonso a Kkozi. Rozhodli jsme se, že se vydáme s break dancem do Horního Slavkova. Věděli jsme, že do domova někdy v říjnu přišla pozvánka na festival OUT of HOME, ale neměli jsme žádnou reakci. Protože je ale Horní Slavkov zařazený do múzáckého projektu Korálky dětem, chtěli jsme se tam trochu uvést a představit. Setkali jsme se s panem ředitelem Vidorem Mandelíkem, který je v domově krátkou dobu a jak sám potvrdil, pozvánka na festival se mu asi zaběhla někde v korespondenci...
Šušišíčkův pozdrav ze zámku!!!
Děti milé moje, tak si představte, že jsem se v sobotu ráno probudil a moc jsem se těšil na výjezd do DD v Budkově, na ten jejich zámek, jenže… Když jsem si ráno čistil zuby, zjistil jsem, že jsem samej pupínek. Kamarádka Monika, u které jsem zrovna nocoval, mi vysvětlila, že mě navštívily neštovice a že bych měl zůstat ležet v posteli (hlavně nikam nejezdit, abych nikoho nenakazil) a o budkovských dětech si nechat zdát....
„Sázava je plná bacilů“ volala nám ředitelka Alena v sobotu, jakoby nás chtěla uchránit pohromy, nebo dokonce odradit od návštěvy dětí(?). Bacily jsme se odradit nenechali, ale jiné než sázavské bacily bohužel bacily „DIGI“ Míšu Maurerovou tak silně do celého člověka, že se složila a naším prostřednictvím sázavským dětem omluvila.
Nás hned po příjezdu místní milé tety postříkaly vonným baciluvzdorným sprejem a tak se nás snad žádná choroba nechytla. Vzápětí po příjezdu se nás ovšem chytly děti, které nás nepustily až do konce návštěvy...