Dne 1. a 2. června se v Praze uskutečnil jubilejní 10.ročník festivalu Habrovka, a my jsme mohli být u toho. Počasí se vracelo zpět do aprílu, ale sprchu poskytlo jen v úvodu při přípravách areálu k otevření. Společně s ostatními neziskovkami jsme osídlili velký stan a vzájemným nákupem jsme se hned v úvodu podpořili. :)
Na scéně, kterou jsme měli možnost přímo z našeho "stánku" sledovat, se střídaly kapely různých žánrů a různě populární. Vyvrcholením pátečního dne byl bez pochyb koncert Dana Bárty, který předvedl, že si titul "zlatý hřeb večera" určitě zaslouží....
V sobotu ráno jsme si vybalili fidlátka ve zkušebně Czechsoundu, zadrátovali mašinky, naladili nástroje a už se k nám řítila první skupinka z dětského domova v Dlažkovicích. Jednalo se čistě o klučičí partu, která se hned po úvodním kolečku představování a obeznámení se s radostmi i strastmi hudebního světa vrhla za nástroje a jala se zkoušet svou míru talentu pro ten či onen nástroj..... U většiny zvítězili bicí, jakožto nejhlučnější nástroj...:) Od nástrojů jsme je odlákávali poměrně dlouze, ale podařilo se. A začal vznikat text...
Už popáté jsme vyrazili v sobotu Na dračích lodích k létu. Nejrůznějších klání včetně závodů na úžasných, dračími hlavami ozdobených lodích se tentokrát zúčastnilo celkem 51 dětí ze 7 dětských domovů. Jubilejní ročník je ovšem od předchozích v lecčem lišil. Byli jsme poprvé na Střeleckém ostrově obklopení ze všech stran vodou a nejkrásnějšími památkami Prahy stověžaté, poprvé jsme byli hosty a spolupracovníky Rotary klubu, poprvé jsme jeli už v květnu, poprvé byla akce naprosto volně přístupná pro všechny, koho přilákala hudba, pestré kostýmy a smích, které akci provázely a rozléhaly se na most i k oběma vltavským břehům . Poprvé se také akce termínově křížila s finálovým Nejmilejším koncertem a další akcí pro DD Out of Home. Poprvé byla také celá tíže přípravy na Lucce Šimkové, protože Maruška Zicháčková byla na Out of Home a další tahoun minulých ročníků Simona se věnuje své nedávno narozené dceři...
Již od ranních hodin probíhaly finální přípravy na večerní jedinečný koncert. To vše v nádherném prostředí sálu Martinů na Hudební a taneční fakultě AMU. Po celodenní první zkoušce společné pro sbor Subito a CM Kordulku se všichni přesunuli do sálu Martinů, aby své přípravy zpečetili. Před osmou hodinou se otevřely dveře všem posluchačům, kteří se sešli v hojném počtu i přes probíhající oslavy hokejové, slunečnosvitné a krásnovíkendové :) ...
V pátek 11.5.2012 jsme se zúčastnili již 13. veletrhu neziskovek – NGO marketu 2012 pořádaného Nadací Forem 2000. V prostorách Národní technické knihovny v Praze Dejvicích tak mohli návštěvníci kromě našeho múzího stánku, shlédnout na stovky dalších neziskovek, které prezentovali svou činnost. Nutno říci, že ale náš stánek měl „atrakci“, kterou ostatní stánky neměly a to sice našeho přešikovného Boba Hochmana, který ochotně pomalovával všechny kolemjdoucí, kteří projevili zájem...
Uvnitř je zpráva z kurzu od Barnabáše.
Holky a kluci z DD Sázava, Senožaty, Býchory, Česká Kamenice, Klokánek Brno a Pepa Lazec Příbram
Vychovatelka: Mariana
Z jednoho poutního místa (Maria ve Skále) jsme dorazili do druhého. To je přesný popis našeho příjezdu do dětského domova LORETA ve Fulneku. O tom, že se zdejší domov nachází v místě někdejší, za vlády Josefa II. zlikvidované lorety jsme ovšem před příjezdem neměli tušení. Síla a krása místa na nás ovšem zapůsobily stejně jako zvuk zvonů, které nás při příjezdu přivítaly. Stejně slavnostně, ale i vřele nás pak přivítala zástupkyně ředitele „teta“ Pavlína, pak i ostatní tety a bez té slavnostnosti, ovšem s o to větším nadšením i děti. Ubytovali jsme se tentokrát tak, že si nás děti rozdělily do „rodinek“ a všichni se o nás starali … no, jako o vlastní. Protože teta Pavlína musela odjet, domluvil jsem s ní tentokrát vše podstatné pro návštěvu i pro naši budoucí spolupráci ještě během úvodního představování...
Do Melče, třetí etapy naší moravské pouti, jsme dorazili občerstveni házením žabiček u Slezské Harty v neděli v podvečer a už při příjezdu jsme obdivovali jak krásný zámecký park, tak žlutě svítící, hezky rekonstruovaný zámek, v němž zdejší dětský domov sídlí. Než přijela paní ředitelka, s níž jsme měli domluvenou schůzku, ubytovali jsme se v přízemní „rodince“, kterou nám pro tuto noc děti uvolnily, prohlédli si nádherný areál zámku a seznámili se s Kristýnou a jejím svěřencem Áronem - border kolií, šestiletým rekonvalescentem po pokousání pitbulem. Při dvoření Dixi na něm ovšem nedávný pobyt na psí klinice nebyl nijak znát. Dozvěděli jsme se také, že Kristýna a její spolužačka Renata jsou jediné, které se nebudou moci zúčastnit zítřejšího společného múzování, protože budou muset, na rozdíl od ostatních, kteří mají ředitelské volno, do zdrávky, kterou studují....
Do Lichnova, naší druhé moravské etapy, jsme dorazili v sobotu podvečer. Dětský domov tu sídlí snad v nejhonosnější budově celé obce. Rekonstrukce budovy proběhla nedávno a velkoryse. Přivítala nás „tety“, která nás hned ubytovala v samostatném domku, který normálně obývají (a samostatnosti se zde učí) děti ve věku 15+. Cítili jsme se tu jak v tříhvězdičkovém hotelu. Otázkou ovšem je, je-li komfort dobrým vkladem pro budoucí samostatný život sociálně hendikepovaných… To sem ovšem nepatří. Poté, co jsme si rozdělili lůžka a vybalili věci, jsme se sešli v jídelně s 15 skoro dospěláky (malí už šli spát) a nastartovali vše seznamovacím kolečkem jmen spojených s gesty. Všichni se zapojili a projevili postřeh i dobrou paměť, nejtěžší oříšek jsme ovšem museli rozlousknout my poslední v kruhu (múzáci Jirka, Honza a já), když jsme měli zopakovat všechna předchozí jména a gesta, ale zvládli jsme to...
Na nejdelší putovní výjezd v historii Múz (Praha - Vrbno pod Pradědem – Lichnov - Melč – Fulnek – Praha) jsme se vypravili už v pátek v podvečer. Cesta se nám kvůli zacpané Praze trochu protáhla, takže jsem v devět večer od Prostějova hlásil paní ředitelce, že dorazíme asi až před půlnocí. Přijeli jsme už před 23. hodinou s odhodláním tiše se ubytovat, abychom nikoho nerušili ze spánku … a přišel šok: Z domova vedle kostela na krásném náměstí nám vstříc vyběhla sama paní ředitelka (teď už pro nás Hanka), vřele nás vítala a a půvabnými tetami nechala nejdřív ubytovat v, pro tuto noc, „našich“ útulných pokojích, aby nás poté zavedla do podkroví, kde na nás čekal celý „uvítací výbor“....