Koktejl, který namíchali Krystýna, Míša a Paul, byl nejen záživný, ale skoro opojný. Radosti a smíchu bylo zas výrazně víc, než je na aukcích běžné. Protože první dvě akce byly úspěšné i finančně, v duchu jsme se připravovali na trochu hubenější výsledek. Výsledek byl dalším příjemným překvapením.
Začali jsme netradičně seznámením s knížkami, jež byly v nabídce od začátku a na něž se při minulých aukcích pro přemíru jiných vjemů jaksi nedostalo. Tentokrát jsme to napravili … a odměnou byl zájem dražitelů...
Kombinace středověké hudby a kouzel Paula Merilda aukci a náladě přítomných evidentně svědčila! Nabídka výtvarných děl se od minule rozšířila o několik mimokatalogových položek /Pavel Turnovský, Jaromír František Fumas Palme/, svou přítomností ozdobil akci Martin Patřičný /jeho dřevěný obraz byl také vydražen/ a spoluzakladatel Múz Petr Vopelka. Ten přinesl několik výtisků čerstvé knihy Ivana Fíly, kterou má na svědomí sponzorsky. Náladotvornými prvky byly jak Schola Specialis Familie jubilantů Anežky a Vlastislava Matouškových tak již zmíněná kouzla a moderace už tradičního dražebníka a mága Paula Merilda. Nejen díky všem jmenovaným nám na akci náramně dobře bylo. K atmosféře přispělo i to, že nejpilnějším dražitelem byl Máťa, mladší syn pana místostarosty Prahy 5 Herolda...
Náš osvědčený tandem se tentokrát vydal do tří dětských domovů Libereckého kraje. První je do Libereckého kraje řazený z hlediska řidiče trochu nelogicky. Je totiž na konci krásného, motocyklisty oblíbeného a tentokrát podzimem obarveného Kryštofova údolí v Dubé Deštné. S Múzami jsme toho tu už zažili spoustu. Protože jsme ale tentokrát nejeli za dětmi, ale kvůli nim za novou paní ředitelkou, která chtěla, abychom jí projekt PATRON představili osobně, s dětskými “pamětníky” našich návštěv jsme se nesetkali. Povídání s energickou a sympatickou paní ředitelkou na téma všeho, co se dětských domovů a současné ústavní péče o děti v nich bylo tak vydatné,...že jsme propásli termín návštěvy v dalším DD ve Frýdlantu. Zato jsme se domluvili na spolupráci a doufejme, že aspoň jednomu zdejšímu klukovi prostřednictvím patrona pomůžeme ještě letos...
Po opožděném potvrzení naší návštěvy ze strany Pepy, jsme nechtěně překonali rekord. Přijeli jsme totiž jen ve čtyřech, o psu nemluvě. Kupodivu to kvalitu našeho společného řádění nijak nepoznamenalo. Dokonce jsme odpoledne odjížděli, aniž by došlo na bubny, obligátní „Mezihorky“ a pár dalších připravených aktivit.
Při vjezdu do areálu jsme si chvilku nebyli jisti, jestli jsme tu správně. Chybí budova někdejší koňské stáje, všude jsou stopy stavebního ruchu, ale usměvavé tváře dětí a strejdy Martina Holečka nás z váhání rychle vyvedly. A když jsme vešli dovnitř, byli jsme „doma“.
Místní dětská sestava se sice od naší poslední návštěvy dost obměnila, pár dětských pamětníků jsme tu ovšem zastihli. Věkový rozptyl dětí byl značný, ale múzování se zúčastnili aktivně a s evidentním potěšením všichni...
Souběh termínu školení s volbami způsobil menší účast patronů, ale i tak jsme jich s ředitelem DD Nové Strašecí Krškem potkali ve Zlenicích osm. Do penzionu Sázavka jsme dorazili / i s paní Krškovou/ v sobotu ráno těsně po snídani. Patroni už měli za sebou páteční seznámení, shlédnutí filmu “Sbohem děcáku” a večerní debatu s Evženem a Lukášem, z níž mimo jiné vzešly i dotazy, jimiž nás zasypali. Otázky to byly do značné míry zasvěcené svědčící o snaze porozumět výchozí situaci kluků a jen s minimálními stopami po obecně vžitých mýtech o dětských domovech připomínajících dobu Olivera Twista, nebo “domovy” minulého režimu...
Na tradiční výstavu spojenou s aukcemi a malými kulturními svátky jsme se připravovali už od prázdnin. Bylo třeba částečně obměnit a doplnit paletu nabízených děl, oslovit nové výtvarníky, v případě těch nejosvědčenějších poprosit o doplnění novými díly, zajistit pomocníky, podporu radnice Prahy 5 /letos byla i finanční/ a v dispozičně změněné Portheimce se připravit na prostor, kde není téměř žádné zázemí. Vše se ale přes řadu průběžných zádrhelů podařilo a ačkoli i v akcích Prahy 5 nastal termínový překryv, takže v době naší vernisáže radní sázeli za zvuků živé kapely téměř před okny galerie strom Olgy Havlové, účast na vernisáži byla velmi slušná...
S manažerem projektu Patron Lukášem Talpou už tvoříme sehraný tandem. Protože ale na naše předchozí propagační výpady do regionů moc zájemců nechodilo, tentokrát jsme propagaci projektu spojili s Lukášovou přednáškou na téma Mužská solidarita, které je Lize Otevřených Mužů vlastní. Přednáška je skvělá, stejně jako hostitelské subjekty v obou městech a i zájem viditelný na FB, ale ani tady jsme nával neměli...
Do Jizbice jsme jeli za dětmi potřetí, na tábor Dobrých Víl podruhé a navíc s radostí velikou. Ale také s únavou z celodenního múzování s malými dětmi v Pyšelích. Přivítaní v Jizbici bylo vřelé, ale protože i Víly a děti se teprve zabydlovali (dorazili jen pár hodin před námi), večerní domluvený táborák začal včas, představení nás múzaků dětem proběhlo díky Paulovým kouzlům skvěle, ale pak jsme měli oheň tak dlouho sami pro sebe, že jsem se s Čiki odebral do hajan ještě než začalo dospělácké táborákové hraní a zpívání. O tom, že Bob hrál a pěl s podporou Paulova ukulele a hlasivek všech přítomných až do půl druhé tak sice vím, ale jen z vyprávění...
Přestože děti z Pyšel jezdí pilně na Život nanečisto i další múzí akce, nebyli jsme tu s múzáckou partou na návštěvě déle než pět let! I proto jsme rádi využili cestu na tábor Dobrých víl do Jizbice k tomu, abychom tu dlouhou pauzu ukončili. Přesto /nebo možná právě proto/, že jsme návštěvu domlouvali s tříměsíčním předstihem, málem jsme přijeli jako přepadovka. Vychovatelky, které měly službu, se o naší návštěvě dozvěděly až ve čtvrtek, kdy jsem hlásil, kolik nás přijede. Všechno ale zvládly bezvadně a tak na nás čekalo 26 dětí ve věku 4-15 let. Druhá polovina dětí byla někde na táborech, nebo u rodičů a možná i proto procento dětí s nějakým postižením bylo při naší návštěvě poměrně velké. Všechny ale byly skvělé, bezprostřední a navíc v některých disciplínách /nejen woodkopf a bubnování/ i překvapivě trpělivé...
S dětským domovem v Ústí Střekově už spolupracujeme poměrně dlouho v rámci projektu Patron, ale s múzím týmem jsme sem vyjeli poprvé. Už z předchozí návštěvy jsem věděl, že prostředí domova je velmi přívětivé k aktivitám všeho druhu a totéž platí o zdejších „tetách“. Slunečná sobota to dobré jen podtrhla a Michal, nedávný pomocník z dračích lodí, který na nás s kolegou Tomášem čekal u brány, byli ideálním vítacím výborem.
Při přípravách na návštěvu jsme měli problémy se sestavou, protože se na ní podepsaly nemoci /pan Zindulka a Toníček Novotný/ i nenadálé pracovní povinnosti /Sam a Petr/. Přijeli ale odhodlání vše nahradit šíří záběru nás všech...a povedlo se...