Republikou táhnoucí poryvy respiračních chorob a chřipky nám tentokrát výjezd notně zkomplikovaly. Už složení týmu vyžadovalo angažovat místo původně přihlášených náhradníky a střídat sestavu múzáků i během výjezdu. Na kvalitě zážitků a oboustranné radosti to ovšem znát nebylo.
Do DD Racek jsme přijeli ve třech autech, ale skoro naráz. Dětí tu bylo 19. I jejich řady trochu zřídly chorobami. Při sobotní neúčasti Marwana se ujal moderace kmenový mág Múz Paul a pak šlo vše ráz na ráz: Představování s písničkami Múz i Piosenek, kouzlením, ochutnávkou herecké improvizace vedené múzáckou novickou Andělkou, divadelně improvizovaný hřbitovní morytát, Darí s korálky a pak nečekaným sluníčkem ozářené venkovní woodkopfování, žonglování a škola malých kouzel...
Po 7 letech trvání projektu a desítkách supervizí patronů a v posledních třech letech i patronek se konala supervize s řadou novinek a vstupů do nových prostorů, které nás trochu naplnily trémou.
Poprvé šlo o společné setkání patronů a patronek. Poprvé byla supervize spojena s edukačním prvkem: přednáškou a poprvé byl program naplánován na tak dlouhý čas. Skutečnost ovšem všechny obavy ukázala jako bezpředmětné. Přestože byl program velmi náročný, opět se ukázalo, jak výjimečnými osobnostmi patroni a patronky vesměs jsou...
Dvě prosincové “náborové” cesty s manažerem projektu Lukášem Talpou směřovaly do DD Nymburk a DDŠ Liběchov. V Nymburce jsme měli v úterý příležitost nejen poznat dětský domov, který se snaží děti co nejvíc zapojit do života okolního města, ale i obdivovat změny, které tu nastaly od poslední Návštěvy Múz a radovat se třeba z toho, že tu mají stálého psychologa. Nejpodstatnější pro nás byl ale fakt, že jsme paní ředitelce a vedoucí vychovatelce vysvětlili, čím se Patron liší od jiných projektů směřujících k podpoře dospívajících v ústavní výchově v citlivém období přechodu do samostatného života. Odjížděli jsme velmi spokojeni s pocitem, že příjemné překvapení bylo vzájemné.
Do liběchovského DDŠ jsme ve čtvrtek jeli za paní ředitelkou, která o Patronu už věděla poměrně dost (seděla vedle Lukáše na nedávné konferenci “Dítě v systému”). Přivítání bylo tedy vřelé, setkali jsme se i s třídní učitelkou převážně 16tiletých „dětí“, které už před naším příjezdem projevily o Patrona zájem na základě toho, co se o něm dozvěděli od paní ředitelky.
Liběchov je velikánský objekt, po dlouhá léta směrem ven dost uzavřený a s pohnutou historií, ale i tady je znát čerstvý vzduch a řada pro děti příznivých změn, které tu paní ředitelka za 4 roky svého působení stihla zavést. A není to jen působení etopeda a externích psychologů.
Povídali jsme si skoro celou vyučovací hodinu bez dozoru kohokoli z pedagogů s osmi mladými lidmi, kteří nás překvapili jak mírou svého zájmu, tak fundovanými otázkami. Odjížděli jsme s nejlepšími dojmy, s předběžnou domluvou únorové návštěvy Liběchova partou múzáků a s radostí z šířící se dobré pověsti projektu. Naši radost navíc umocnily i dvě patronské supervize, při nichž jsme si v úterý a ve středu ověřili jak mimořádnými osobnostmi naši patroni a patronky jsou...
Loni bylo defilé jednotlivých klik Sametového Posvícení na Kampě prostředkem celé akce, letos se na ní začínalo. Startovní nervozita i drobné problémy jsou neodmyslitelnou součástí velkých akcí a nevyhnuly se nám ani tentokrát, ale když TO ZAČALO, byli jsme připraveni, natěšeni. Posíleni švýcarským bandem jsme odstartovali celou akci na jedničku. Tentokrát byla skvělá i dvojice moderátorů Hanka Malaníková s Philippem Schenkerem. Ten i patřičně parodicky zapěl hlavní slogan naší kliky „Kdepak ty včelko úl svůj máš?“ Jednoduchá Alžbětina choreografie zafungovala bezvadně a finále, kdy včelky vlétají do imaginární česna hledaného úlu, které tvořily chůdy skvělého chůdaře, hecíře a jedné z dominant včelí kliky Sama Neduhy, si vysloužilo velký aplaus...
Kulturní program večera byl zřejmě nejpodobnější průběhu našich návštěv dětských domovů. Dítě sice tu bylo oproti předpokladům jen jedno /ovšem ve všech slova smyslech výstavní/, ale erupce energie, kouzel a různá překvapení sledovalo dětských očí na desítky. Dominujícím aktérům Alžbětě a Paulovi, jimž jsme s Vukem hudebně sekundovali, se povedlo probudit dětské nadšení ve všech přítomných včetně hojně zastoupených seniorů.
Co se vlastního dražení týče, odstartoval ho naplno, stejně jako na vernisáži, pan místostarosta Herold. Do té doby než projevil zájem o dílo Martina Patřičného, byla dražba jen symbolickou rozcvičkou. Pak se vše rozjelo a písničkami i kouzly okouzlení návštěvníci se pustili i při dražbě do občas dětsky zaujatého soupeření...
Týden před seznamovacím víkendem ve Zlenicích jsme se obávali, že ho snad budeme muset zrušit. Z nejrůznějších příčin původně domluvení účastníci nemohli, ale nakonec se všechno podařilo vyladit a projektový tým mohl přivítat šest nových patronů a postupně i šest kluků. Příjezd byl trochu komplikovaný, jeden mladík přijel dokonce až v sobotu ráno, protože měl v pátek prodlouženou v tanečních. Nakonec jsme ale byli kompletní.
Zpočátku byli patroni a kluci dvě nesourodé skupiny, ale během programu ledy tály, bariéry mizely, takže už v sobotu večer to byla parta, která fungovala bezvadně a pomalu se rýsovalo i to, co bylo cílem víkendu, tedy vytvoření patronských dvojic...
Naše včelí klika má přípravu rozčleněnou do mnoha fází. V domovských zařízeních (DD Klánovice, Nové Strašecí a DDŠ Lety) vznikaly kostýmy, s Alžbětou děti nacvičovaly choreografii a koordinaci hlasových projevů pro průvod i defilé jednotlivých klik. Vše samozřejmě originální a “výživné“. Základ masek a techniku jejich tvorby si pak děti s vychovatelkami osvojovaly v dílnách v Pražské tržnici pod vedením Světlušky, aby v jejich výrobě pokračovaly v domovských zařízeních. V tržnici také vzniká laterna - velký symbol kolem něhož všichni půjdeme 17.11. v průvodu Sametového posvícení...
Na požádání překrásné písecké knihovny, přesněji jejího dobrého ducha Mgr. Mileny Šírové, jsme se vydali na personálně rekordně komorní múzí akci. Moc jsme nevěděli, do čeho jdeme, tedy jedem, protože základní informace byla jen ta, že v knihovně bude končit halloweenský průvod píseckých dětí a Múzy mají dělat jakousi hudebně dramatickou tečku. Pozval jsem přes vedoucího vychovatele Polárky i děti z píseckého DD Polárka ...a jeli jsme. S odvahou hraničící s drzostí jen ve dvou. Sál, nádhernou knihovnu i milou hlavní pořadatelku jsem znal z předchozích návštěv (hráli jsme tam i dva dny před Halloweenem), takže jsme nejeli do neznáma. Po příjezdu jsme zjistili, že dětí může být až 140, ale prostředí a vstřícnost hostitelů nám nedovolily podlehnout nervozitě a když se po kafíčku a rychlém nastavení techniky začaly trousit malé, v nejrůznější příšerky a pohádkové bytosti proměněné děti, zdravili jsme se s nimi už natěšeně...
Od vernisáže přibyly v Portheimce další obrazy (mj. od Martina Patřičného a Jirky Navrátila sr.), onemocněly hostesky, ale s pomocí kustodky paní Libuše a obětavé pokladní Ivanky jsme vše zdárně připravili, takže v páteční večer před dlouhým volnem zbývalo jen doufat, že všichni neodjeli vychutnávat babí léto do přírody mimo Prahu a naopak dorazí potěšit se nejen širokou nabídkou obrázků, ale také jedinečnou atmosférou. Tu tentokrát výrazně zpestřily písničky Petra Nikla, kouzla neodmyslitelného mága Paula a snad také naše (Hazuky) hudební zákusky...
Po zdánlivě nekonečných organizačních a technických přípravách a zádrhelech (dát dohromady díla desítek výtvarníků a vše domluvit a sladit je fakt úkol nelehký) nastal den D. Poslední dolaďování a aranžování, polepky, dražební listiny, kontrola katalogu, rychlé zasvěcení hostesek do systému instalace, domluva s mágem a muzikanty... To vše už za přítomnosti prvních hostů vernisáže, několika autorů i zástupců radnice Prahy 5. Pak pokyn licitátorovi a kouzelníkovi v jedné osobě Paulovi Merildovi - a start! Pomyslná stuha je přestřižena, výstava otevřena...