Tentokrát se v PATRONu opravdu urodilo. Systematická propagační práce a dobrá, stále se šířící pověst PATRONA se proměnily při náboru v největší zájem o patronství v naší, už téměř desetileté historii. Apríl vrátil na Vysočinu zimu, ale setkání a společná práce byly dostatečně hřejivé! Jelikož byl program koedukovaný, a navíc spojoval vzdělávání patronek a patronů zkušených s patronským školením nových přihlášených, sjelo se nás, včetně kompletního týmu PATRONa, 50 ze všech světových stran. Takovou partu ubytovat, organizačně instruovat a naladit chvíli trvá. Konkrétně se díky skvělé práci kolegyň Karol a Pavlíny podařilo zvládnout vše včetně ubytování a večeře od 15:00 do 19:00. Pak už mohli dosud různorodou partu ladit a harmonizovat další členové týmu v čele s šéfem Lukášem. Eva vedla rozvernou uvolňovací čtvrthodinku a pak už došlo na hlavní náplň večera. Náhodně vytvořené trojice až pětice zkušených a noviců/cek si povídaly o patronských zkušenostech i obavách. Členové týmu jen skupinky obcházeli a tiše i pozorně naslouchali...
Z nedělního výjezdu Múz dětem se stala akce muži dětem. Čtyři naše původně přihlášené “múzy” /Alžběta, Darí, Lenka a Alice/ na poslední chvíli z nejrůznějších důvodů odpadly, ale na spádu programu, ani na jeho přitažlivosti pro děti, to nakonec nebylo znát.
V DD Racek jsme po léta jako doma a ačkoli se dětské osazenstvo od poslední návštěvy notně obměnilo, nechyběly děti, které si nás náramně dobře pamatovaly. To platí i o třech vychovatelích (dvou “tetách” a jednom “strejdovi”). Co nás tu náramně překvapilo, nebyl ani tak nízký věkový průměr publika (pět mrňat kolem tří let), jako skoro neuvěřitelná vstřícnost a soustředěná pozornost všech dětí...
Před květnovými seznamovacími víkendy nových patronů a patronek s budoucími kamarády a kamarádkami jsme se opět vydali s hlavou projektu Lukášem Talpou do děcáků a dalších zařízení náhradní výchovy přiblížit dospívajícím podstatu a výhody účasti v projektu. Tyhle návštěvy jsou nanejvýš potřebné, protože fluktuace dospívajících v “domovech” je veliká, motivaci k seznámení s cizími “dospěláky” je třeba nastartovat i živit a hlavně: mladé dospívající je třeba získávat podle toho, odkud čerstvě proškolené patronky a patroni jsou, aby to k sobě neměli daleko. Jde o docela komplikovanou logistickou nálož, která navíc musí být doprovázená potřebnou dávkou přesvědčivého nadšení. To nám naštěstí ani po devíti letech trvání projektu nechybí.
První Spanilá jízda začala v Žatci, v jednom z největších děcáků u nás. Kromě rozlehlé budovy, kde nás paní ředitelka představila nejdřív skupině chlapecké a pak několika dívkám, tu mají ještě šest skupin v bytech v běžné zástavbě...
Do posledního dne jsme nevěděli, jestli nás poryvy karantény do DD v Mladé Boleslavi pustí, ale nakonec to vyšlo. Naše řady sice taky na poslední chvíli prořídly (odřekli Alice a Hároš), ale nakonec jsme se s dětmi a jejich “tetami” v neděli dopoledne šťastně vítali. A byť nás bylo jen pět, já navíc s rukou v sádře, byla to návštěva přeradostná a programově náramně vydatná.
Zdejší “děcák” je jedním z Múzami nejdéle navštěvovaných a výjimečný je i tím, jak vstřícné a bez výjimek nadšeně spolupracující parťáky tu v dětech máme. A to se zdejší osazenstvo několikrát obměnilo. Platí to navíc i o puberťácích, u nichž je jinak rezervovanost a “zíváctví” skoro v popisu práce.
Seznamování proběhlo hned po příjezdu. Ručky prťat se nás zmocnily a za chvilku už jsme capali na trochu překvapivě časný oběd. Při něm jsme zjistili, že nemalá část dětí se připravuje na účinkování ve filmu Viktora Tauše “Amerikánka” a naučili se od děvčat ještě ve školní jídelně základy písničky Červená se line záře...
Už při předchozích „vlnách“ covidové epidemie jsme zjistili, že zařízení ústavní výchovy jsou v ČR těmi nejopomíjenějšími a nejizolovanějšími. MŠMT je má kdesi na okraji zájmu, vzhledem k proti covidovým opatřením se ocitají v izolaci, ale takovou pozornost a účast jako třeba zařízení pro seniory v nikom nevzbuzují. Výjimkou jsou jen neziskovky, jež se pomocí dětem v ústavní výchově dlouhodobě zabývají. I z tohoto důvodu jsem absolvoval ve jménu obou našich partnerských organizací velkou šňůru telefonických hovorů s většinou spřátelených zařízení.
Jediným jednoznačným spojovníkem všech rozhovorů byla jasně artikulovaná radost z faktu, že se o ně (děti + personál zařízení) někdo zajímá a sdílí jejich starosti, problémy i úspěchy při jejich překonávání. Někdy bylo to potěšení překvapené, jindy téměř užaslé a tenhle fakt sám jasně dokazuje, jak jsou tato zařízení a všichni v nich trestuhodně stranou veřejného i institucionálního zájmu. A to navzdory tomu, jak se potřeba pomoci a zájmu osudem a životními okolnostmi zkoušeným a postiženým ve společnosti přetřásá na všech stranách...
Po nervácích provázejících předstartovní fázi naší účasti na Sametovém posvícení jsem si říkal, že dernisáž výstavy Múzy dětem v Portheimce 2021 už bude “brnkačka”. Ale čert a covid nikdy nespí, takže přišel řetěz zdravotních omluv muzikantů obou našich kapel i domluvených hostů.
Naštěstí ale nakonec dorazila při posvícení oslovená Fénixe exflétnistka Terezka, ukulele a kytaru vzal do ruky i licitátor, kouzelník, písničkář a malíř v jedné osobě Paul a všechno šlo jak po másle. Mile překvapeni jsme byli i nečekaně velkou návštěvou. Hned na začátku nás navíc lehce šokovala sponzorským darem Karla Lažanská…a to se to pak hraje:)
Paul mi zas vyrazil dech kouzly, která jsem ještě neznal a bez dechu nechaly všechny přítomné i další výlety do světa magie, na něž nás náš dvorní pozval. Splnili jsme i slib, že zahrají dvě kapely, byť to bylo v dost komorní podobě...
Spojení grafiťácké estetiky, dudácké kapely, laterny ala divadelní portál s bezvládnou loutkou a pamfletu v podobě divadelního programu, to vše nám v letošním průvodu fungovalo skvěle. Obdobně se skvěly Alžbětina choreografie a energie, jistota a kumšt Sama a Vojty na chůdách, Paul odstřihávající z pomyslných loutkářových špagátů ku svobodě publikum, Lenka tančící i konfetami zásobující ostatní členy kliky a všude pomáhající Ela.
Co nás ovšem nemile překvapilo a málem pohřbilo mnohatýdenní snažení a energii vložené do příprav byl nevypočitatelný vychovatel z píseckého DD. Ten přes všechny domluvy s námi i nadřízenými prostě do Prahy neodjel. Ani se neomluvil a nebral telefon. Škoda zejména pro děti, které si nadšeně vyráběly kostýmy a nacvičovaly třeskutě nápaditou choreografii. Když připočtu další potíže, s časem účasti dětí z Letů i s Alžbětinou zdravotní indispozicí, byl jsem před prvním defilé na Kampě zralý na infarkt nejen já...
Tentokrát jsme vyjeli jak do Letů, tak do Písku, s posláním vymyslet a připravit s dětmi kostýmy a choreografii kliky Múz dětem na průvod Sametového posvícení Prahou, chystaný tradičně na 17. listopadu. Datum, které pro nás dospěláky znamená životní a dějinný předěl, je pro dětí jen jedním ze dnů volna. Čekal nás tedy úkol děti motivovat, trochu edukovat a nadchnout. Byla to šichta, ale nakonec se podařilo. Zásluhu na tom měla zejména trojice múzích grácií: divadelnice a pěnice Alžběty a dvou Terez výtvarnic. Zaujmout skupinu puberťáků pro “malování andělíčků” a tanečky zní skoro nemožně, ale děvčata našla klíč. Nešlo o malování okřídlených bytůstek, ale o skoro grafiťácké malování na bílé nemocniční hábity. Choreografie v Alžbětině pojetí zas vychází z autentických zkušeností děti v „ústavce“. Takže po prvotních rozpacích a trémě začalo děti všechno bavit, zvlášť, když jim tvorbu okořenil Paul kouzelnickými vsuvkami a nechyběla ani hudba...
V desetileté historii naší spolupráce s radnicí Prahy 5 ve formě výstav a aukcí v Portheimce byla letošní vernisáž asi nejveselejší. Možná i odtud pramení to, že čtvrteční vernisážní aukce patřila mezi nejúspěšnější, za což všem dražitelům v čele s panem místostarostou Heroldem jménem Múz děkuji a tleskám. Abych přidal ještě jedno NEJ, přiznám, že příprava celé výstavy a přidružené aukce pro mne osobně byla jednoznačně nejdramatičtější. Do jednoho krátkého časového úseku se mi totiž nahrnulo 6 (slovy šest) důležitých, náročných a neodkladných akcí. Ve Svatováclavské internetové charitativní aukci galerie Vltavín se navíc prodalo poměrně dost obrazů, jež bylo třeba nahradit díly a autory novými. Pověstný hadr na holi je zkrátka proti mně v posledních třech týdnech hodně zpomalený film...
Tak máme 11 nových patronských Dvojic.
Pro tým Patrona je to podobně radostné konstatování, jako to, že budeme mít novou poslaneckou sněmovnu a vládu. A podobná není jen naděje. Pro kluky a holky, ale i pro patronky a patrony byla kvůli Covidu a dalším komplikacím velmi složitá i cesta k úvodnímu konstatování. Odkládaná školení patronů a patronek, mnozí do projektu přihlášení během čekání už „děcák“ opustili, či na své někdejší přihlášení zapomněli a k tomu nebývalý řetězec dalších komplikací. Nakonec se ale vše podařilo a oba ( jak dívčí 1.-3. tak i chlapecký 8.-10.) seznamovací víkendy proběhly k obecné spokojenosti hraničící s nadšením.
Když k tomu připočteme dvě individuální seznámení patronek s dívkami, které se seznamováku účastnit nemohly (10. Písek a 11. Dolní Počernice ) máme zmíněných 11 patronských Dvojic...