Rok a půl jsme v Krnsku nebyli, takže jsme tam tentokrát vyrazili v sestavě, která musela jet dvěma auty, protože by se do jednoho nevešla. To abychom dětem dlouhou pauzu trochu vynahradili. Při vjezdu do areálu, který nás vždycky překvapí svou honosností se zdálo, že nás tu zase nikdo nečeká …., ale ten dojem trval jen krátce. Dalším silným dojmem byl usedavý pláč malého Vašíka, který se nás bál a křičel , že nechce strašáky. Později jsme se dozvěděli, že se takhle děsil i jiných návštěv. V našem případě mu to ovšem nevydrželo a před naším odjezdem dováděl o sto šest, střídal náruče Simony Vrbické i našich černošských kolegů, radoval se z mírně morbidních masek a vycpaných zvířátek Petra Nikla, přetahoval se s Dixinou o míček a byl zkrátka v sedmém nebi. Snad jsme ho odblokovali na trvalo...
Při o týden odložené premiéře v Jablonci nás ve starší vile přivítaly dvě milé tety a asi 14-letých dětí. Mladší děti právě dlely ve druhé budově a k nám se připojily až po obědě. Múzování zahájil kouzelník Paul písničkami ze své dílny. Jednou z nich byla dost hororovitá poeovská variace o Červené smrti, ale jak jsme se i tady přesvědčili, strašidelné příběhy mají děti nejraději. Afričtí přátelé Jacques a Pedro pak naučili děti krátkou africkou písničku a oslnili děti i nás krásným kánonem v další písničce...
Do Sazené jsme se vraceli trochu provinile, protože od našeho slibu brzkého návratu už uplynulo skoro 15 měsíců. Naštěstí nám to nikdo nevyčítal. Vychovatelé se trochu obměnili stejně jako děti, mladá maminka Žaneta s dcerou Kamilkou je v domově na půl cesty, talentovaný muzikant Milan se dostal pro řadu kázeňských přestupků do výchovného ústavu. Většina našich známých tu ovšem zůstala...
V České Lípě bylo sněhu až po kolena. Když jsme zastavili v modré múzické dodávce před českolipským dětským domovem, zdálo se, že všichni obyvatelé jsou někde na dopolední procházce. Všude byl klid a ticho. Až když principál Karel zazvonil a za dveřmi zachrastily klíče, múzácká výprava si byla jista, že nezůstane bez přístřeší...
Třetí návštěva Deštné byla téměř totožná s tou poslední. Přesněji řečeno, zdejší děti minule tak škemraly aby k nim ještě přijeli BENGAS, že jsme pro jednou ustoupili od zásady múzickou pokaždé obměňovat a tak se novickou v Deštné stala jen žonglérka Renata...
„To nám ten rok pěkně začíná“ řekl principál Karel v sobotu ráno ostatním múzákům. A netušil, že bude mít pravdu. První návštěvu dětského domova v roce 2006 totiž provázala jedna omluva za druhou. Kouzelník nastydl, výtvarnice se vylekala, herec David Novotný s námi nemohl jet potěšit děti do Litoměřic, protože těšil celou noc vlastní nemocnou dceru, paní ředitelka tentokrát zakázala návštěvu psům, takže nás jelo i s řidičem šest. Houslistka a bubenice Péťa ovšem jela se zaníceným prstem, takže nemohla ani hrát na housle, ani pořádně bubnovat...
Přeci jen jsme neodolali a se zbylými cukrovinkami od přátel z DNS zamířili ve čtvrtek k dalším dětem. Bylo nás míň a protože jsme si ještě neplácli s Českou televizí o místě, kde chceme rozjet projekt Život nanečisto, zastavili jsme se nejdřív na Farmě GEX, která pro Život nanečisto také přichází v úvahu. Pozdravili jsme nejen majitelku, 5 psů, 8 koní křečka a 7 koček, ale Štěpánku, která má spolu s paní Marií Gex na svědomí zdejší skvělou atmosféru jsme naložili a vzali sebou za dětmi do DD Solenice...
Benefiční koncert se konal díky spolupráci o.s. Múzy dětem a Free Time Production. Na přípravě této jedinečné akce se podílelo přes 120 členů hudebních a vokálních těles: Okamžitý Filmový Orchestr, Salvátorský sbor, Sbor sv. Ducha a Angelus Novum. Jak datum konání napovídá byly náplní této akce koledy. Ovšem byly to koledy ve velmi netradičním pojetí. Moderátorka této večerní akce Lejla Abbas provázela na 250 návštěvníků hudební krajinou známých koled, které však oblékli skladatelé Varhan Orchestrovič Bauer, Eva Kálavská - Faltusová, Jan Kučera, Petr Vajsar, Igor Angelov a Swetja do neobvyklých a někdy velmi překvapivých hudebních šatů...
Že nezvládneme osobně popřát hezké Vánoce všem, kterým bychom chtěli jsme věděli už když jsme o téhle cestě začali uvažovat. Chtěli jsme tedy navštívit aspoň pět nejbližších dětských domovů z onech víc než třiceti, do kterých už skoro po tři roky jezdíme...
Do dětského DD v zámečku uprostřed Dolních Počernic jsme dorazili asi ve čtvrt na jedenáct a parkování našich tří aut řídil sám pan ředitel Martin Lněnička. Děti byly ještě většinou na pokojích a zpočátku byly dost rezervované. Zejména větší puberťáci nad kouzly trochu ohrnovali nos a ostentativně odcházeli ven. Mrňata ovšem náš příjezd kvitovala halasným jásotem a u nich kouzelník víc než uspěl. Po kouzlech už měli aparaturu v pohotovosti...