Hned po příjezdu do areálu v Oseku se děti v tělech dospěláků pod vedením Horsta a Standy chopily všech našich nástrojů, kufrů, kufříků a tašek a odnesly nám je do atria v jedné z moderních budov rozlehlého ústavu postaveného kolem krásného zámku. Zazpívali jsme si na seznámení pár lidovek a se zpěvem se pak vydali na obchůzku po jednotlivých odděleních, abychom všem nechali čichnout k hrncům múzování ještě před obědem. Obdivovali jsme králíka Ferdu a andulky o něž pečuje Zdeněk, elektrické piánko, které dostal Milan a hlavně dobře řešený objekt ústavu, v němž je ubytováno 150 mentálně postižených a který přesto nepůsobí nijak monstrózním dojmem. V roli hlavního průvodce nás rozlehlými prostorami areálu prováděl stále usměvavý a vlídný vedoucí vychovatel Petr Šulista...
Zatímco někteří účinkující v pátek ještě zkoušeli a šli brzy „na kutě“ natěšeni na ranní odjezd do Řepice, „písecká“ část výpravy se rozhodla pro malou generálku na nejstarším středoevropském mostě. Trio Blues Mothers se chopilo svých nástrojů a spustilo melodie k tanci i poslechu, podpořeno podupávajícím a potleskávajícím „zbytkem“ výpravy. Po přesunu do Řepice v této aktivitě pokračovalo až za půlnoc, notně posíleno všemi členy výpravy, kteří také vyndali hudební nástroje a oprášili své znalosti lidových písní. I přes nepřízeň osudu, která nemocemi a dalšími přírodními ranami způsobila neúčast Bengas, Dáši Voňkové, manželů Havlových, Honzy Potměšila a Toníčka Novotného, nás Múzáků bylo v Řepici plno. Moderování se místo Honzy Potměšila ujal Karel Navrátil, který kromě lítosti nad neúčastí části vystupujících...
Na třídenní putování do jižních Čech jsme se vydali se zpožděním, které způsobil kouzelník nasednuvší do jiné tramvaje. Přesto jsme do Písku k právě zkolaudované budově zrekonstruovaného DD dorazili podle plánu a dřevem vonící komplex nás uchvátil. Čtyři krásně vybavené byty, malý byt na půl cesty, místo půdy společenské prostory, prostor pro výtvarnou a keramickou dílnu bytelný, ale krásný dřevěný nábytek - prostě prostor vhodný pro život. Děti se sem nastěhují poslední den prázdnin. Ke konci prohlídky nám doslova do náruče skočila Františkova favoritka Adélka, kterou jsme pak vzali sebou do prozatímního domova dětí v penzionu v Pasekách...
Poprvé jsme se do Broumova vypravili ve všední den a snad tuto zkušenost nebudeme opakovat. Z Prahy jsme vyráželi kolem sedmé ráno a za dětmi dorazili až před polednem. Objížďky, hlemýždění dopravními zácpami ani courání za náklaďáky nám ovšem nevzalo chuť bavit se s dětmi a zatáhnout je do „múzování“. Paní ředitelka nám při příchodu řekla: dnes to budete mít těžké. Máme tu jen pár dětí a ty nejsou moc aktivní – všechny „hvězdy“ jsou pryč. Na to jsme ovšem zvyklí a ani kombinace puberťáků s dětmi ze školky nás nezarazila. Přesněji nezarazila hradecké DNO. Divadelníci nasadili zběsilé tempo, které strhlo zpočátku trochu zaražené malé i velké...
První výjezd za dětmi do Zruče nad Sázavou nás oproti obvyklým návratům ke „starým známým“ vyvedl ze zaběhnutého rytmu. Ten narušily i další okolnosti, jako nebývalý počet múzáků, kterým znemožnily účast festivaly, prázdniny, nemoci, neplánované koncerty apod. Za novými dětmi jsme se tedy vydali v sestavě improvizované, ale i tak patřičně nadšené. I na tvářích dětí bylo po přivítání znát natěšené očekávání, ale u třech také ďubky planých neštovic, přesněji stopy tekutého pudru, kterým se léčí. Po úvodních písničkách Múz přispěly k múzickému činění pudrem ozdobené sestry Anetka s Milenou s pásmem básniček. Pomyslnou štafetu předaly múzáckému novicovi Pepíčkovi Čečilovi, který nám i dětem představil svou harmoniku Fňuknu s jejímž razantním doprovodem zazpíval sérii lidovek...
V pasáži Kotvy u pražského náměstí Republiky se konala první benefiční akce ve prospěch o.s. Múzy dětem. Impuls přišel o mladíků sdružených do filmařského ateliéru PetHon, mezi nimž je mj. Vojta Kotek. Moderátorskou premiéru si tu odbyl, dlužno říci úspěšně, David Novotný a hlavně, veřejnou premiéru tu měl první hraný film Vojty Kotka Pes Baskervillský. Svěží studentské dílko natáčené před dvěma lety sice trpí řadou začátečnických chyb, aktérům není vždy rozumět, ani všechny akce nejsou logické, ale veselá podívaná to rozhodně je a diváci se určitě nenudili...
Návštěvy v mladoboleslavském DD jsou tradičně svátkem pro nás a snad i pro děti. I tentokrát se na nás vrhly hned po příjezdu a v podstatě se nás do odpoledně nepustily. Podobně se chovaly i tety a pan Kmínek stran pohostinnosti, takže naše linie utrpěla tvrdé šrámy . Naštěstí si od nás vzaly děti tolik energie, že následky hodování snad nebudou tragické...
Po půlroční odmlce jsme se opět, již počtvrté, vypravili do dětského domova v Solenicích. Přestože jsme vyjeli časně ráno, na místo jsme dorazili až před jedenáctou. Důvodů bylo několik. Vyzvedávali jsme Dášu Voňkovou v Pyšelích, bloudili okreskami… až se z toho bloudění udělalo novicce Páje nevolno, které vynutilo neplánovanou zastávku v překrásné krajině Příbramska...
Při třetí návštěvě tancechtivých dětí v libereckém Jedličkově ústavě jsme zaznamenali další „poprvé“. Poprvé s námi totiž byla po celou návštěvu televize. Šlo o štáb pořadu ČT Klíč, který s námi byl opravdu od samotného výjezdu z Prahy až do tanečního finále. Další premiérou byla účast Vladimíra Javorského a premiéra to byla skvostná…, ale to bychom předbíhali...
Při jubilejním stém múzickém výjezdu jsme podruhé - tentokrát však bez principála Karla - navštívili ústav sociální péče v Kadani. Tentokrát ovšem ve složením velmi prostém: Renata Němečková s fenkou Žulinkou, trio z Marcipánu (Jirka, Martina a Tadeáš), Krakonoš se synem Štěpánem a má maličkost (Marie Zicháčková). Hned po příjezdu jsme byli provedeni nově postavenou budovou, kam už se všichni klienti a klientky moc těší...