Nevšedně ve všední den se vydaly Múzy do Speciálního domova mládeže (SDM) ve Hvozdech. Důvod, vedle obvyklých múzích „povinností“, byl trochu špionážní. Chtěli jsme si prohlédnout potenciální prostor pro realizaci našeho nadstavbového projektu „Život na nečisto“. Překrásné prostředí ve smíšených lesích nad vltavskými břehy skrývá azyl pro asi 15 mentálně postižených klientů ve věku 15-30 let, kteří se zde během pracovních dnů (víkendy tráví doma) při balení bylinných čajových směsí EPAM snaží proniknout do zásad běžného pracovního procesu.
Do Ledců jsme jeli v komornější sestavě než do Pyšel, ale rozhodně ne v méně hodnotné. I když jsme přijeli poměrně brzo, děti nás již očekávaly. Po výběru prostor k múzování se seběhli malí i větší pomocníci, postavila se aparatura v tělocvičně a v jídelně jsme bez dlouhých příprav začali animací písně Mezi horami. Místní sbor sice nebyl nic moc, ale malí herci podávali slušné výkony, byť trochu poznamenané časným nedělním ránem. Role lipky se zhostil spolehlivě Marek, Tomáš jako „zamordovaný“ Janíček padal jako podťatý, Angelika coby Anička plakala a na hrob klesala ochotně a věrohodně a stejně dobří byli i jelen Pepa a v kříž proměněná Renatka...
Před cestou do Pyšel musel principál Karel přemýšlet o tom, jak napravit potupnou fotbalovou porážku Múzického týmu 2:13 z minulé návštěvy. Volba padla na Bengas a i fotbalově zdatné herce z Dejvického divadla Davida Novotného a Ivana Trojana. Naše výprava byla velkolepá, na pumpě za Průhonicemi se setkali tři auta a čtvrté se sponzorem PetremVopelkou a jeho dcerou přijelo později...
Na výlet Karlem svolaný na nekřesťanskou hodinu dorazilo opravdu jen skalní jádro národa Múzického. Oním jádrem byli Věra Slunéčková (na kontě 43 akcí s Múzami) se synem Filipem (14) a chlupáčem Vojtou (22) , kouzelník Merild (54 Múzování) a principal Karel (98 Múzích akcí) s Dixinou (48). Ostatní měli ve stejný termín akce jinde (Marwan, Mouin, Jacques, Dana Syslová, Petr Vacek atd.), byli nemocní (František Kostlán a pár dalších neotužilých) nu a ostatní zřejmě spali, sportovali, nebo jinak o se dbali...
Pod tímto dlouhým názvem se odehrály v prostorách Žižkovského Vikadla i před samotnými účastníky do poslední chvíle utajené oslavy 2. výročí zahájení činnosti našeho občanského sdružení. V neděli 23. března 2003 jsme se poprvé vydali ve smíšené sestavě různých kumštýřů za dětmi. S rozechvělým očekáváním, kupou obav a bez reálných představ o tom, co na nás v těchto zařízeních čeká. Oslava dvouletého výročí se obešla bez bilancování a stala se malým festiválkem převážně muzikantů, které po dobu oněch dvou let a doufejme, že i pro léta další, spojily společné návštěvy dětí v nezáviděníhodné situaci...
V první jarní den jsme se vydali na premiérovou akci. Šlo o vernisáž první samostatné výstavy o.s. Múzy dětem v knihovně pro děti a mládež v Praze 4 Na Veselí. Prostor knihovny dovolil jen skromnou prezentaci fotografií z našich návštěv dětí v zařízeních náhradní výchovy, ale atmosféra, která v knihovně zavládla byla skvělá. Hosty vernisáže byli „páťáci“ z blízké výběrové školy a na vše, co jsem jim v rámci vernisáže připravili reagovali opravdu „výběrově“. Své, pro nás nečekané znalosti projevili už při krátkém seznámení s tím, co Múzy dělají v hale...
Těsně po desáté hodině jsme tentokrát dorazili do Potštejna. Byli jsme tu očekáváni už minulý týden, ale tehdy se Krakonošovi podařilo múzické auto zaparkovat tak šikovně, že ho vytahovaly dva traktory až do poledne a návštěvu jsme museli o týden odložit. V neděli 20.března už sníh ani led naší cestě za dětmi z Potštejna nebránily a po cestě jsme s mírnými obavami sledovali jen hučící řeky místy vylité z břehů. V Potštejně jsme na hrozící živel rychle zapomněli, protože se tu rozpoutaly živly jiné. Romské rytmy a melodie zdejší tanečně nadané děti rozohnily na nejvyšší míru a my ostatní jsme také nijak nezaostávali. Zdejším přijetím nadšení Bengas vyvolávali nemenší nadšení svou hudbou, ale nebylo tu jen kulturní souznění Romů...
Do Dolních Počernic jsme vyjížděli v sestavě napůl staré známé, napůl docela nové. Z těch starých známých to byl Karel Navrátil, který se brzy po příjezdu do dětského domova plánovaně vytratil z múzického dění, aby měl dost času na rozhovory s místním panem ředitelem Martinem Lněničkou a vychovatelem Štefanem Klímou, který nejenže sám strávil 20 let v dětském domově jako chovanec, ale také ze země a evropských fondů vydupal a vede časopis Everwood určený pro starší děti z dětských domovů...
Odjezd ve znamení zmatků, nejdelší pobyt mezi navštívenými a dobrý pocit při návratu. Do těchto tří charakteristik by se dala shrnout naše třetí návštěva azylového zařízení (to je oficiální termín pro uprchlický tábor) v Červeném Újezdě.
Zmatky začaly sdělením Táni, že má alergii na psy a pokud se jí dlouho spící choroba ozve, musí okamžitě k lékaři. Karel tedy odvedl Dixi domů a jeli jsme pro Mouina. To ovšem až po zjištění, že nás pojede o jednoho víc. Karel totiž po dvou výjezdech, kdy sám nejel spočítal výjezd opět bez sebe…. a v autě nás jelo o jednoho víc...
Nové Strašecí je pro nás trochu tajemné. Se zdejšími dětmi totiž působí mimo rámec činnosti Múz naše skoro nejstabilnější spolupracovnice Věrka Slunéčková. Byla s nimi totiž opakovaně ve francouzském Audabiacu, kde s nimi nacvičovala různé básnické a dramatické útvary. Možná i proto jsme sem jeli bez bloudění a náš brzký příjezd trochu popletl vychovatele Járu. Po vřelém uvítání asi 15 dětmi a oběma vychovateli jsme se rádi nechali provést po čerstvě zrekonstruovaném domě. Vše působilo pěkně, ale zatím trochu nezabydleně, syrově.