uskutečněné akce
Výjezd č.85 - DD Korkyně III (2. návrat)
19.12.2004
A zase do Korkyně. Sem už jezdíme jako domů a jako domácí nás tu také přijímají. Tentokrát se nám děti ovšem trochu pletly. Byly tu totiž na návštěvě také klienti Azylového domu tří přání a tak nám nebylo zcela jasné odkud kdo je. Ono to ale nebylo zas tak důležité. Podstatná byla atmosféra a to, že se děti bavily, že nadšeně zpívaly jak písně fénixí, čechomorské, arabské i africkou Tambolaka na mokili a že se s nadšením pouštěly do hereckých kreací při dramatizovaných pohádkách i při animaci písniček...
Výjezd č.84 - DDŠ Praha, J.Masaryka I
18.12.2004
S trochou obav jsme vyrazili v sobotu za dětmi do Dětského Domova se školou. Tak se teď nazývají nedávné výchovné ústavy, dříve polepšovny, lidově pasťáky. A opět nás čekala mnohá překvapení. Místo činžáku podobného ostatním domům na Vinohradech nás čekala rozlehlá zahrada s třemi poměrně přívětivými budovami, ale hlavně – místo grázlíků, kterým kouká z očí pohnutá minulost a ještě pohnutější budoucnost jsme se setkali s dětmi, jež by mohly být klidně gymnasisty Mensy. Jediné, co připomínalo skutečnou povahu místa, kam jsme se za dětmi vydali byl první vychovatel s nímž jsme se setkali. Jeho chování odpovídalo vžitým představám bachaře, ale také jen zpočátku...
Výjezd č.83 - DD "Pepa" Lazec II (návrat)
12.12.2004
Unavení po večerním koncertu v Písku, který se protáhl do rána a po troše obligátního bloudění jsme dorazili do Lazce u Příbrami. DD PEPA je vždycky zážitek. Vzhledem k tomu, že tu jsou soustředěny děti se speciálními problémy, konkrétně děti týrané a zneužívané, nastávají speciální problémy i pro nás...
Výjezd č.82 - DD "Polárka" Písek III (2. návrat)
11.12.2004
Když jsme jeli potřetí do DD Polárka, trochu jsme se obávali toho, že se nám vymstí výjimka z pravidla, které nám káže vždy podstatně obměňovat sestavu návštěvníků. Jelikož nás večer opět čekal koncert v R&W café, jel za píseckými dětmi opět jen mírně obměněný Fénix. Naše obavy se rozptýlily hned po zaťukání na dveře penzionu v Pasekách, kam se děti přestěhovaly kvůli rekonstrukci své domovské budovy...
Výjezd č.81 - DD Dlažkovice II (návrat)
28.11.2004
A zase doháníme sliby na poslední chvíli. Tentokrát to sice netrvalo tak dlouho, ale i v Dlažkovicích jsme nabrali při návratu zpoždění oproti slibům. Naštěstí ani tady se na nás nikdo nemračil a přivítáni jsme byli královsky. I počáteční rozpaky z našich čtyřnožců se rozptýlily během pár minut. Tentokrát jsme se rozhodli utkat se s katastrofální akustikou tělocvičny. Šlo totiž o plnokrevnou muziku Bengas a nutno říct, že Bengas si s naprosto nevhodným prostorem poradili s pomocí Krakonoše a aparatury skvěle. Děti byli cikánskou muzikou okouzlené a spojení cikánských rytmů s možností vyzkoušet si žonglérské náčiní se ukázalo jako ideální...
Výjezd č.80 - DD Česká Kamenice II (návrat)
27.11.2004
Osm lidí a pět psů. Taková byla sestava, která se vydala splatit dluh dětem v České Kamenici. Pardon, psů bylo šest, pokud ovšem počítáme Toníčkova maňáskového minipitbula Alíčka. A ten dluh? V červnu 2003 jsme slíbili, že se vrátíme asi za půl roku. A ten půlrok nám trval 17 měsíců. Ani děti ani tety na nás naštěstí nezanevřely. Všichni se k nám od příjezdu chovali jako bychom odjeli před týdnem...
výjezd č.79 - DD Sazená III (2. návrat)
20.11.2004
V rámci možností jsme udělali co se dalo. To byl závěr, k němuž jsme se dobrali při dlouhé rekapitulaci naší třetí návštěvy DD v Sazené. Proč jsme zrovna tuto návštěvu tak dlouze rozebírali? Posuďte sami. Přijeli jsme po půl desáté, dřív než kdykoli jindy. Dětí bylo zatím asi osm, ale s tím už máme zkušenosti. Teta, která nás přivítala vítala vřele i naše čtyřnohé souputníky, ale varovala nás před tím, že dětí je tu málo a nejsou tu žádné malé. Nebyla to úplně pravda, pár dětí kolem deseti let se tu našlo, ale zejména z těch větších jsme cítili značnou rezervovanost. Sedmnáctiletá Simona ohlásila, že se musí učit a ani její kolegyně a kolegové nehýřili nadšením...
Výjezd č.78 - DD Sázava III (2. návrat)
6.11.2004
Za dětmi do Sázavy jsme pospíchali tak moc, že jsme si po cestě odřekli i obligátní cestovní kávu. Ale byli jsme za to dětmi bohatě odměněni. Kávu jsme navíc dostali hned po příjezdu od paní kuchařky. Hlavní odměnu jsme ovšem obdrželi v podobě dětského zájmu, nadšení a smíchu. Od počátku jsme sice měli trochu problém se zdejšími puberťáky, kteří se styděli, nechtěli se zapojit, ale nakonec s námi vydrželi až do pozdního odpoledne. Nejvíc energie nás ovšem stála zdejší hyperaktivní mrňata v čele s malým Pavlíkem. Ten nenechal na pokoji ani jednoho z nás a v bezpečí před ním nebyli ani naši psi. Kupodivu na něj ani jeden nezavrčel a dokonce i jindy kousací Vojta si od tohohle minirošťáka nechal líbit všechno. No my ostatní vlastně skoro taky...
Podzimní Múzy sobě
31.10.2004
A tak jsme se vydali do Štiřína. Jenže to jsme nečekali, že se nám do cesty připlete příhoda s polomrtvým psem, který pak přežil... Bylo ráno po změně času, kdo mohl vyspávat, vyspával, koho pes, děti nebo vlastní nenechavé nohy vytáhly z postele, vydal se o něco dřív na autobusové nádraží Roztyly. Už to tak bývá, že nenechavé nohy (nebo hlavu?) má "big father" Karel Navrátil, spolu s ním Martina Foltýnová a fenka Dixi, stejně tak Věra Slunéčková se psem Vojtou, tentokrát bez syna Filipa...
Výjezd č.77 - VÚ Obořiště
24.10.2004
Přijíždíme do Obořiště a odhadujeme, která budova je asi "pasťák". I když už se dnes říká "výchovný ústav se školou", těžko si představíme něco jako dětský domov, když vejdeme do někdejšího zámečku a procházíme prázdnými chodbami kolem zamčených místností do jídelny. Obrovský holobyt. Takový je náš první dojem. Ujal se nás vychovatel Mirek a ochotně zodpovídá naše dotazy. Vzápětí společně obědváme a dáváme dohromady příležitostnou divadelní skupinu pro dnešní odpoledne...
