První běh projektu Život nanečisto 2010 pro mládež z dětských domovů na téma „odchod z DD a co dál?“
Vytrvalé sněžení nás provázelo na cestě do Lazce, ovšem naše zpoždění měl na svědomí spíš zpožděný kouzelník Paul, který rozšířil naši sestavu ze včerejška. Když jsme přijeli, vypadalo to trochu na naší přesilovku. Bylo tu totiž jen osm dětí. Po odpoledním návratu tří útěkářů se ovšem síly vyrovnaly. Nálada byla ale skvělá od začátku. Nejdřív se sice trochu styděla Karina, ale příklad jejího přítele Honzy, který si nechal bez obav protáhnout hlavu šátkem, i rostoucí odvaha ostatních nakonec zbavily přehnaného ostychu i jí...
Do Nymburka jsme vyrazili z Prahy zasněžené dvěma auty. V tom druhém jela nováčkovská kapela Lukáše Taverny Task. Obavy z kalamitních komplikací se sice nepotvrdily, ale nestihli jsme se s kapelou dostatečně domluvit a na průběhu výjezdu to pak bylo přece jen trochu znát. To ale předbíhám… Už po vstupu do hlavní budovy nás překvapila změna prostorů, která se odehrála od naší poslední návštěvy - místo „dramatického“ pokoje v zádveří nám posloužila nová herna – malá tělocvična naplněná různými přístroji, balony, bazénem s malými balonky, sítěmi, pytli a dalšími tělo procvičujícími vymyšlenostmi. Cesta do ní byla trochu jako putování labyrintem, ale jinak nádhera. Upřímně jsem dětem záviděl...
Do Sedlce jsme vyrazili z Prahy čtyřmi auty v neobvykle velkém počtu. Neobvyklá byla celá akce s pracovním názvem „Toxické Vánoce“. Nešlo o drogovou ani antidrogovou výpravu, ale o akci, jejímiž nejpodstatnějšími hybateli byli muzikanti z kapely TOXIQUE, konkrétně Klára Vtisková, s níž jsem celou akci plánoval a domlouval. Navíc to nebyla akce víkendová, ale všednodenní, byť předvánoční a nakonec na ní nebyly děti z jednoho zařízení, ale k místním dětem přibyly i děti z benešovského Racka. A neobvyklý byl i program.
Dorazili jsme kvůli obědové zastávce ve 14,00 místo v jednu a s námi právě přijížděly děti z Racku, které přivážel místní pan ředitel Urban...
Desátý (a pro rok 2009 poslední) kurz Života nanečisto 2009 pro mládež z dětských domovů na téma „domácnost“.
Čtvrté pokračování úspěšného VZDĚLÁVACÍHO KURZU PROFESNÍHO A OSOBNOSTNÍHO ROZVOJE pro všechny, kteří pracují s klienty zařízení náhradní výchovy.
Do mašťovského zámku, kde sídlí místní dětský domov, jsme se vydali poprvé. Návštěvu iniciovala ředitelka Nadace Terezy Maxové Dětem Květa Humoudová. Vyprávěla mi o tom, že zdejší DD je na tom s vnějšími impulsy dost špatně a zeptala se, jestli bychom Mašťov nechtěli zařadit mezi navštěvované DD. Tak jsme se sem vydali. Trochu nás zlobila GPS navigace, která nechtěla pochopit, že nejedeme po poli, ale po nové silnici, ale nakonec jsme to zvládli včas. Překvapil nás už příjezd. Areál mašťovského zámku je impozantní, na první pohled bylo také zřejmé, že nejde o nějakou ruinu, ale o prostor postupně citlivě přizpůsobovaný potřebám dětí. Příjemným překvapením pro nás byly i „tety“ a trochu mlčenlivý „strejda“. Nejlepší ale byly jednoznačně děti. Zaujaly je už zvuky fujary, které rozezněly zámecké prostory díky Krakonošovi. Na začátku se sice i u nich ještě objevovaly zkoumavé pohledy, puberťáci se přiměřeně svému věku trochu ofrňovali, ale to po cca 20ti minutách pominulo a vše probíhalo k všeobecné radosti.
Potštejn, ač Múzám velmi blízký, je od Prahy daleko. Rozhodli jsme se tedy, že tam pojedeme na 2 dny. V pátek odpoledne jsme vyrazili a kolem deváté večer dojeli na místo. Přivítání bylo skvělé, vřelé a …byli jsme jak doma. Vítala nás řada známých, ať už teta Míša, teta ředitelka Kateřina, Simča, Petr, Láďa a další. Malého Matěje jsme ještě neviděli, ale i ten si nás hned oblíbil, přesněji – zaujala ho nejdřív Dixina. Od počátku na nás moc dobře působil i zdejší nový “strejda“ Jarda“. Abychom zdejší osazenstvo trochu odměnili za čekání, začali jsme s múzováním, které se protáhlo až k půlnoci. Ke slovu přišla kouzla, tanec, zpěv, bubny, povídání, prostě vše, co k setkání dobrých známých a oslavě setkání patří.
Devátý kurz Života nanečisto 2009 pro mládež z dětských domovů na téma „odchod z DD a co dál???“
Do Solenic už jezdíme jako domů, ale přesto dokázal Krakonoš i tentokrát zabloudit…měl bych asi brát vždycky GPSku, když vím, jaký obrovský bludný kořen má náš řidič zabudovaný v harddisku… Ranní ospalé počasí navíc zřejmě způsobilo, že na sraz nedorazili Bengas. To ale bylo z nepříjemností nedělní cesty do Solenic vše. Jakmile jsme zastavili auto za branami DD, byli jsme jak u nejlepších přátel. Oboustranné úsměvy, veselí a …radost na obou stranách. Ačkoli tu došlo k nemalým změnám ve složení dětí, skoro všichni Múzy znali. Když ne přímo, tak aspoň z doslechu. Poznali jsme to hned po příjezdu, ale i během obligátního dopoledního představování. To načal kouzelník a příjemnou atmosféru nijak nezaklel. Právě naopak! Spolu s osvědčenou cannis terapeutkou Dixi se zasloužil o další lavinu úsměvů, úžasu, nadšení, které ale neopadlo ani při dalších ukázkách.