Druhý víkend Života na nečisto v tomto roce a opět téma práce, takže práce až nad hlavu, ale ne že bychom se při ní taky nebavili:
Jako obvykle jsme se zkompletovali k pátečnímu obědu jsme na starém známém Mařanově mlýně. Inzertní noviny byly servírovány málem k obědu, kdyby četba u jídla nebylo trochu "out". Nabídka práce byla dost pestrá, ale přijímací pohovory nebyly nijak jednoduché, takže ne všichni uspěli napoprvé a často ani napodruhé. Večer ale už měl každý o práci i podmínkách, za kterých bude pracovat, jasno. A když ne jasno, tak aspoň podepsanou smlouvu. I v té se ale občas skrýval nějaký háček...
V neděli už se k nám Krakonoš připojil, takže jsme do Krnska vyrazili v šesti, pardon – s Dixi v sedmi. Na zasněžený dvůr domova jsme přijeli před desátou, ale žádného nedělního spáče jsme nebudili. Kluci už připravovali prosklený altán jídelny na společné řádění a s tetou Zuzanou, která všemu dění při naší návštěvě velela, jsme se na všem domluvili raz dva. Po sobotní zkušenosti bylo Krnsko radostným překvapením – všichni byli nejen připravení, ale také natěšení a dychtiví se pustit do všeho, co jsme jim třeba jen naznačili. Dopolední improvizované představování šlapalo, jakoby šlo o brilantně nazkoušené představení. Začali jsme latinskou náborovkou Amigo, kterou všichni, děti i tety, za chvilku nadšeně zpívali...
Do Unhoště jsme vyrazili v notně pozměněné sestavě bez žen, bez tanečníků…a bez řidiče. Tedy bez obvyklého řidiče Krakonoše, který byl nečekanou sněhovou nadílkou donucen tento výjezd vynechat a věnovat se odstraňování sněžné spousty. Naštěstí má Jirka Kunecký bohaté zkušenosti s řízením velkých aut, takže nás do Unhoště bezpečně dovezl. V dětském domově sousedícím s domovem seniorů o nás sice věděli, už pro nás dokonce připravovali oběd, ale domluvit se na tom, jak bude naše návštěva probíhat, vůbec nebylo jednoduché. Vypadalo to, jako bychom tu byli poprvé a nikdo o tom, jak Múzy pracují s dětmi, nic nevěděl....
První víkendové setkání Života na nečisto v novém roce … a bylo to … prostě super…
Obsahem setkání byl modul „Práce“, takže jsme pracovali…
V pátek k obědu jsme se sjeli všichni na Mařanovský mlýn. Ještě jsme se nestačili ani pořádně seznámit a už jsme drželi inzertní noviny a měli si najít práci. K mání bylo ledacos… uklízečka, správce budov, kuchař, sekretářka, reportérka… ale … bylo třeba uspět u pracovního pohovoru.
Ani v neděli do Pyšel s námi nevyrazila žádná žena, či dívka, jen místo Marwana v autě i v akcích v „děcáku“ zaujal kouzelník Paul. Takže zase Muži dětem. :-) Už při příjezdu nás překvapila převaha mrňat. Ne že by tu nebyly děti větší a puberťáci, ale počet prcků vysoce převyšoval vše, nač jsme zvyklí z jiných návštěv. Množství mrňousků také znemožnilo představovací kolečko, které se pokoušel na můj pokyn rozjet moderátor našeho představování Paul. To byl ale první a poslední neúspěch, s nímž jsme se tu setkali. Proti nám byla sice dost děsná akustiky obou hlavních prostorů, kde jsme s dětmi řádili, ale ani ozvěna a dunění rozléhajících se zvuků nám nepřekážely...
Na první výjezd roku do Sázavy jsme vyrazili kvůli onemocnění cellistky Alice spíš jako muži dětem a to ještě jeden z tanečníků Šahen zaspal, takže za námi dorazil až dodatečně autobusem. Přivítání nám to ale nijak nepokazilo.
V trochu chladné jídelně jsme zjistili, že aparaturu sem vezeme zbytečně, protože tu všechno, včetně varhan, soupravy bicích a spousty komb i velkých beden se stojany mají. Už na tom je vidět, jak se teta Alena (ředitelka, která v době naší návštěvy ležela s chřipkou) stará o to, aby děti měly s čím rozvíjet svůj talent. Roli moderátora jsme opět přenechali Marwanovi. Neodpustil dětem ani nám představovací kolečko a už při něm bylo zřejmé, že tady půjdou děti všemu, co jim nabídneme ochotně vstříc. I mystifikacemi tentokrát docela šetřil...
Když jsme v listopadu zjistili, že se po veleúspěšné loňské dražbě (Múzám a Životu nanečisto přinesla přes 48 tisíc a nadchla svou uvolněnou atmosférou všechny přítomné) rozhodly pořadatelky uspořádat i letošní aukci ve prospěch Múz a Života nanečisto, byli jsme natěšeni a nadšeni a začali shánět díla do dražby. To nejpodstatnější ale učinila parta kolem 3+1 spolu s naší dobrou múzou Maruškou Zicháčkovou. A s jakým úspěchem se jejich počínání zúročilo, jsme poznali v den D, v úterý 11. prosince.
Když jsem kolem sedmé dorazil na místo, byly už přípravy v plném proudu a na místě už byli kromě organizátorek i naši múzáčtí autoři Darí Fejtková (sada autorských šperků) a Bob Hochman (několik malířských děl). Největší shon ovšem byl kolem oceňování a popisu děl připravovaných k dražbě, zjišťování faktů i pikantností o autorech a dalších nezbytností, které později využila jako střípky do budoucího gejzíru energie skvělá dražitelka Hanka Malaníková...
S výrobky z dětských domovů jsme zavítali i na Ministerstvo zemědělství, kde jsme 6.12.2012 měli k dispozici celý památkově chráněný sál hned vedle pracovny samotného ministra, za což moc děkujeme panu Kolaříkovi, který to společně s Karlem Navrátilem celé zpunktoval. A prodávalo se nám tam jedna radost, přestože nám pomocníci z dětského domově v Sázavě přijeli kvůli koloně s malým zpožděním. Úderem třetí hodiny, kdy měl bazárek oficiálně začít se již do sálu nahrnuli první zájemci a za nimi přicházeli další a další...
V sobotu 1. prosince jsme v Krásné Lípě poprvé zažili Múzování s Albertem, které se konalo společně s adventním jarmarkem města Krásná Lípa. Kromě sněhové nadílky na nás v sobotu čekalo i občerstvení z prodejny hypermarketu Albert v nedalekém Varnsdorfu, které tam připravovali zaměstnanci společně s dětmi z dětského domova v Krásné Lípě. Zaměstnankyně pekárny si pomocníky velmi pochvalovaly a měly důvod – O.K. tým (jak jsme je začali podle motta manažera prodejny pana Háši nazývat) vytvořil vánočky a pochoutky jako ze žurnálu, že i kroužek nad u ve slově múzování jim byl naprosto odpuštěn…:-)
V rámci sobotního programu byl pro děti nejen z dětského domova, ale z celé Krásné Lípy i okolí přichystán pestrý program, ve kterém se mohly něco naučit, zasoutěžit nebo vyhrát… Stačilo si na náměstí vyzvednout soutěžní kartičku a mohlo se začít soutěžit...
Do DD Racek jsme v neděli dorazili v 9:40 - tedy rekordně brzo, protože jsme chtěli s předstihem vše připravit na příjezd TOXIQUE s Klárou Vytiskovou, hlášený na 11:00. Krásná cesta kolem malebného konopišťského potoka nás naladila do příjemna a naší náladě přispělo i milé přivítání tetami i dětmi. Přestože jsme přijeli skoro po 2 letech, vypadalo to, že se vracíme po týdnu. Děti si většinu z nás pamatovaly a my je také, takže jsme začali radostně a bez jakýchkoli zábran.
Představování, tentokrát bez mystifikací nepřítomného Marwana, zahájil žonglér Honza, který sem dorazil poprvé. Navázat na skvělé předchůdce Adama a Řezyho nebylo lehké, ale pozornost dětí a zájem o budoucí žonglérskou dílnu získal bez problémů.