Šlo o víkend seznamovací, ale v tomto případě šlo o sdílení adrenalinových, mírně turistických, ale taky kulinářských a dalších zážitků partou chlapů – patronů a skoro chlapů – klientů několika dětských domovů z Jihočeského, Plzeňského, Libereckého a Ústeckého kraje. Páteřním zážitkem byl sjezd kusu Sázavy na raftech, následoval pěší pochod zpět do Mařanova mlýna, kde vše začalo i k zármutku většiny účastníků i končilo...
Do píseckého DD Polárka se vždycky náramně těšíme a zamířili jsme sem v sobotu v podvečer už po XII. Zdejší děti jsou zapojeny ve všech našich projektech a tato návštěva byla zčásti přípravou na zapojení píseckých kluků do našeho nejčerstvějšího projektu PATRON. Když jsme dorazili, byli děti po večeři a po celodenním čištění Otavy. Přesto měly děti dost sil na bouřlivé přivítání i na to, aby nám pomohli se vším do velkého společenského prostoru v nejvyšším patře. Jen jsme zjistili, kde budeme nocovat a pustili se do ochutnávky všeho, co jsme chtěli dětem při téhle návštěvě nabídnout. Protože bylo 70. Výročí narození Karla Kryla, nechyběly v představování ani jeho písničky. Kromě těch i fénixích si děti užily kouzel, ukázek žonglování, při Marwanově hudební produkci se daly s vervou do hadího tance a dvě, hudebními experimenty provázené básničky Petra Nikla je uvedly nejdřív v úžas a pak v nadšení. Paul přidal morytát o hyenách, pantomimicky ztvárněný velkou částí dětí i dvěma tetami. Zvlášť působivá byla hyení maska, kterou Petr Nikl půjčil malé hyeně. Rozloučili jsme se Krylovým Andělem, kterého s námi zpívali všichni malí i velcí a popřáli si dobrou noc, natěšení na zítřejší pokračování.
Přestože několik nových adeptů patronství z časových důvodů nemohlo „školicí“ víkend v Rakovicích absolvovat, sešla se tu víc než slušná parta zajímavých lidí. Snad by se ale slušelo zopakovat co to patronství vlastně je:
Jde o podstatu projektu PATRON - kamarádství dospělého mužského a dospívajícího kluka z dětského domova, které pomůže tomu druhému překonat potíže přechodu k samostatnému životu. A toto kamarádství Múzy Dětem spolu s Ligou Otevřených Mužů pomáhají navázat a v prvních fázích různými způsoby podporovat.
Spanilou naši jízdu po Středohoří a podhůří Lužických Hor nazývám nejen kvůli kráse krajiny, kterou jsme projížděli za nádherného jarního dne, ale i díly vstřícnosti všech, s nimiž jsme se na této cestě setkali. Vyjeli jsme představit osobně projekt (viz www.ipatron.cz) jak pracovníkům dětských domovů, kteří o něj projevili zájem, tak – a to hlavně – klukům, kteří by díky projektu mohli získat dobrého staršího kamaráda do nepohody. Předpoklad při odjezdu byl přibližně 8 kluků se zájmem o projekt...
To, že jsme do Boleslavi dorazili už podesáté, jsem si uvědomil až v momentě, kdy nás na konci návštěvy zdejší tety málem omráčily speciálně pro nás vytvořeným marcipánovým dortem. Celá návštěva ale proběhla v tak nádherném a svátečním duchu, že to vypadalo, jako bychom se na to jubileum připravovali. Start tomu ale vůbec neodpovídal. Přes noc se náramně ochladilo, začalo pršet a navíc jsme se trochu naháněli, než jsme se usadili v autě. Do Boleslavi jsme dorazili za doprovodu hustých děšťových kapek, ale to už nám den prozářily úsměvy dětí a tet. Jen na úplném začátku bylo trošku znát, že jsme tu nebyli přes 2 roky a že mezi námi je múzí novicka Anička, kterou jsem chudáka navíc hodil rovnou do vody tím, že jsem jí určil roli moderátora, aniž by tušila, do čeho jde...
V dubnu uplynou 2 roky od naší poslední návštěvy semilského dětského domova, takže jsme byli zvědaví, kolik dětí a do jaké míry si na nás vzpomene. Tu otázku jsme si kladli na vrcholu Kozákova, z něhož jsme se okouzleně dívali nejen na Semily, ale také na Krkonoše, Český Ráj s mlžnou siluetou Trosek. A ta úchvatná vyhlídka předznamenala celou naši návštěvu semilských dětí. Ač jsme se ze slov pana ředitele při domlouvání návštěvy obávali, že budeme hrát přesilovku, nakonec vše dopadlo jinak. Přivítaly nás rozzářené děti (a slečny), které už netrpělivě očekávaly náš příjezd. Zdejší „děcák“ asi netrpí takovou fluktuací jako jiné, takže z přítomných 16 dětí byla podstatná část těch, kdo si nás pamatovali z naší minulé, ale i z předchozích návštěv...
V únoru se vydali kluci z dětských domovů, patroni a členové týmu PATRONa na další společnou cestu za zážitky a vzájemným poznáním. Tentokrát byla cílem a hlavním dějištěm šumavská chata Libínské Sedlo a kromě společných zážitků, na jejichž plánování se podíleli kromě členů týmu jak patroni tak kluci, došlo i na velmi „výživný“ interaktivní kurz finanční gramotnosti. Ten byl podnětný nejen pro kluky z „děcáků“ jimž byl především určen, ale i pro jejich patrony, kteří se z něj toho dozvěděli spoustu o klucích ale i o sobě samých...
Na pozvání (přesněji objednávku) ze strany Bedřišky Kotmelové, autorky nápadu tohoto netradičního jarmarku tradičních a z tradice vycházejících předmětů, pokrmů, her a pochutin jsme se zúčastnili radostného reje lidí nejrůznějšího věku, pohlaví i národností. Překrásně rekonstruované prostory Novoměstské radnice zaplnily různé stánky, hry, umělci a kejklíři nabízející návštěvníkům přehršli lákadel vizuálních, chuťových i akustických. My jsme sice nenabízeli nic pro mlsné jazýčky, ale toho ostatního jsme nabízeli poměrně širokou škálu....
Do Opařan jsme se v sobotu vrátili bez 4 dnů po dvou letech. I tentokrát jsme se sem vydali díky Petru Řehořovi, který této instituci pomáhá nejen při velkých rekonstrukcích a viditelném zkrášlování celého komplexu, ale také se snaží dětem i zaměstnancům pobyt zde nejrůznějšími způsoby zpestřit a zpříjemnit. Nu a naše návštěva byla jednou z forem onoho zpestření a snad i zpříjemnění. Při minulé návštěvě, tehdy ještě léčebny, jsme toho chtěli stihnout až příliš, takže jsme po velkém areálu létali jak pověstný hadr na klacku a podobně za námi občas vlály i děti...
Projekt PATRON v sobotu úspěšně vstoupil do své další fáze, jíž startovala supervize patronů, následovaná setkáním projektového týmu a patronů s pedagogy a manažery některých do projektu zařazených dětských domovů, po němž uzavřel sobotní program kulturní a společenský večer připravený členy projektového týmu v divadle D21. Během supervize jsme s potěšením zjistili, že patroni jsou stále plni odhodlání a dobré vůle pomoci svým chlapeckým protějškům a v řadě dvojic už se pomoc v nejrůznější podobě koná...