Po úspěchu naší loňské účasti na Kašpárkohraní jsme se už od loňského podzimu s organizátory domluvili na tom, že letos toho na této akci uděláme víc, že uplatníme všechno, co jsme se naučili při práci a hrách s dětmi v dětských domovech a také jsme se na to připravovali. Ale jak známo, člověk míní a - v tomto případě - sponzoři a živelní pohromy mění. Nejdřív to po změněném zadání magistrátu ještě v květnu vypadalo, že budeme organizátory ekologické stezky s herními vložkami na ekologická témata, pak přišly záplavy, stěhování akce z plánované, ale podmáčené Stromovky…a nakonec múzí barvy hájil mezi dvěma ekologickými stánky vedle obory Hvězda jako poslední Moravan samotný Bob Hochman. Protože je ale Bob doslova čaroděj s barvami, šlo mu to hájení barev náramně...
K rozhodnutí uspořádat tuto aukci, nás vedl souběh několika okolností. První byly zkušenosti s aukcemi, které v náš prospěch uspořádala společnost kolem kavárny 3+1 v Plaské. Byly to (kromě výtěžku, který nám umožnil realizaci několika akcí pro děti z DD) večery s nádhernou atmosférou, smíchem a radostí, o kterou se zasloužila jak dražitelka Hanka Malaníková a její spolupracovnice, tak společenství prozářené vědomím, že všichni pomohli dobré věci.
Druhým impulzem k rozhodnutí uspořádat vlastní aukci či aukce, byla změna postoje státních i dalších institucí k dětským domovům a nám všem, kteří se jim a jejich klientům snažíme dlouhodobě pomáhat. Konkrétně naše projekty jsou prokazatelně užitečné, kvalitní, oceňované a potřebné, ale po letech relativní hojnosti nastal čas, kdy termín pomoc dětským domovům vyřazuje sebelepší projekt z fronty čekatelů na grantové peníze....
V sobotu ráno jsme se opět setkali ve zkušebně Czechsoundu, zadrátovali mašinky, naladili nástroje a celí natěšení jsme čekali na první skupinku z DD Volyně. Opět bylo úkolem vytvořit na námi vytvořenou hudbu text s využitím těchto slov:
OUT OF HOME, ŽIVOT, ČOKOLÁDA, BUDOUCNOST a PRÁCE.
Tým se pustil do práce pod vedením Lucky a text byl na světě. Tím to ovšem práce není hotová, teď se musí text "nalámat" do hudby, vybrat nosný refrén, rozhodnout se pro rap, zpěv, beatbox či šepot....vše nazkoušet a společně s kapelou nahrát....ufff....stihli jsme to akorát...jen nezbylo tolik času na zkoušení si nástrojů....
Po dubnovém kurzu pro patrony v Rakovicích nás čekala další zkouška ohněm – kurz, v jehož rámci došlo k seznámení chlapů – patronů s jejich klukovskými protějšky. Hlavním cílem bylo seznámení patronů s klienty z dětských domovů, společný zážitek včetně stavění základů jejich budoucího vztahu a jeho hranic, samozřejmě s potřebnou odbornou pomocí.
Na krkonošskou farmu Hucul se vydalo 11 patronů, 15 klientů čtyři členové projektového týmu (Václav, Evžen, Lukáš a Josef) + externí „koňáci, lukaři a kušaři“.
Do Dubence jsme v neděli vyrazili snad v nejmenší sestavě, jakou klasické múzí návštěvy dětských domovů pamatují. Cellistku Alici vyřadila na poslední chvíli nemoc, stejně jako čtyřnohou múzačku Dixi, žongléra Honzu zas maturita ťukající na dveře, takže jsme na historicky první návštěvu zdejšího DD vyrazili ve čtyřech. Pardon, s řidičem Krakonošem vlastně v pěti. Dubenecký domov je ovšem malý, v plné sestavě tu mají jen 16 dětí a já věděl, že ani děti nebudou kompletní, takže náš menší počet nehrozil problémem. Slunečný den, jako stvořený pro radovánky v přírodě, nám byl nakloněn, ale představování jsme zahájili v prostorném obýváku, na jehož stavbě se podílely i samy děti...
Bezprostředně po sobotní pětihodinové návštěvě prvního kuru projektu PATRON v objektu o.s. BERKAT v Rakovicích mi bylo upřímně líto, že jsem nemohl s nadějně vznikajícím společenstvím patronů strávit víc času. Těch 14 mužů spojených chutí pomáhat konkrétním klukům, jejichž karty pro start do života byly rozdány podstatně hůř než jejich, se přes spoustu rozdílů, odlišných zkušeností i názorů dokázalo (s vydatnou pomoci týmu PATRONA) v krátkém čase podivuhodně sladit a vytvořit dobře fungující tým. Po úvodních individuálních rozhovorech s odbornými garanty projektu Václavem Šnebergerem a Evženem Novým, které kurzu předcházely, už toho budoucí patroni o projektu věděli poměrně dost, ale v rámci kurzu notně rozšířili nejen své vědomosti o kurzu samotném, ale také o sobě samých, o systému péče o klienty v zařízeních náhradní výchovy, o tom, jací klienti přijedou na seznamovací víkendový kurz v květnu a o spoustě dalších potřebných věcí...
Do poroty soutěžního dne Nejmilejšího koncertu Středočeského kraje mne pozvala, jako zástupce Múz ředitelka tamního dětského domova Alena Nováková. Když jsem šel v pátek v Sázavě od železniční zastávky, mohl jsem jít klidně poslepu za duněním rockové hudby. Místní kapela totiž usilovně zkoušela na zítřejší klání. Přípravami na Nejmilejší koncert hučel celý „děcák“, ale čas na mé uvítání a pohoštění si našli snad všichni. A bylo to moc fajn, neformální, ale o to vřelejší! Času bylo nakonec dost i na povídání o projektu PATRON s adepty na účast v něm Martinem a Robertem. Oba kluci projevili o projekt živý zájem řadou zvídavých otázek a já doufám, že se s oběma setkáme na květnovém seznamovacím kurzu PATRONa. Martin mi navíc ukázal pár svých zdařilých kreseb ve stylu manga a s Robertem jsme si vyměňovali své atletické a hudební zkušenosti...
opět super!!!! hutná a výživná byla nejen strava (díky óVelkýKuchařiRendo) ale i program. Tentokrát s mottem "a co dál?" - tedy co bude po odchodu z DD či Klokánku. Všem nám přibyla nejen kila ale i nějaká ta neuronová spojení. Mimo jiné jsme ozkoušeli dvě zbrusu nové hry (sám jsem je vymyslel) - jedna se podle mě jmenuje Kdo je tu nejlepší? Ta druhá Na oškubaného dlužníka (ta se mě vůbec netýká).....
Na pozvání ředitelky DD Vrbno pod Pradědem Hanky Vitáskové jsme se vydali s Bobem Hochmanem, coby vyslanci Múz o porotci, na Nejmilejší koncert do Bruntálu. Na nocleh z pátku na sobotu jsme ovšem byli pozváni do vrbenského „děcáku“, kam nás z Olomouce přivezl řidič a údržbář vrbenský pan Habarta. Píšu o tom jen proto, že na celé této misi jsme se setkávali s tak příjemnými a vstřícnými lidmi, že by bylo nevděčností je aspoň nejmenovat. To platí samozřejmě dvojnásob o obou dámách, s nimiž jsme ve Vrbně povečeřeli a u jídla i sklenky snovali plány na sobotu, ředitelce Hance a její zástupkyni Markétě....
Do Žatce na nedělní, v pořadí pátou návštěvu zdejšího „děcáku“ jsme dorazili z mosteckého, náramně vydařeného Múzování s ALBERTem (viz zvláštní komentář) už v sobotu večer. Díky tomu, že nám žatečtí uvolnili jeden z 11 bytů, v nichž děti kromě hlavní budovy bydlí, vyspali a zregenerovali jsme se náramně. V neděli před desátou jsme pak podle domluvy dorazili do hlavní budovy na Pražské.
Dětí je v žateckém domově požehnaně, takže jsme měli už při představování hojné a k naší radosti i vstřícné a skvěle spolupracující publikum. Přestože nedorazily dopoledne očekávané Hanka se Zdenkou, autorky DVD VODCHOD s dětmi z ústeckého DD, které na DVD věnovaném tématu odchodu z děcáku spolupracovaly, bylo vzájemné představování dynamické a šlapalo jak na hodinky....