61. výjezd, osmý rok ŽNN.
Zima, zima, zima, zima, zima.........ale víte co? Nám to nevadilo! Po dlouhé době jsme se potkali na Mařanově mlýně a chystali objekt pro setkání nové skupiny holek a kluků z dětských domovů. Všichni tentokrát přijeli do Vlašimi, kde na ně Ivoš s Kubou čekali. Po chutném obědě jsme se seznamovali slovně, kresbami, slovem i hrou.
Konec října znamenal i konec maratonu aktivit kolem naší výstavy, přesněji dvojice výstav. Dvojice proto, že stejně dlouho jako výstava výtvarných děl určených k prodeji ve prospěch našich projektů v historické budově Portheimky trvala i paralelní výstava fotoplachet „Smíchov žije“ v Malé galerii vedle vchodu do Nového Smíchova. I na ní byly vystaveny fotografie z našich akcí, předměty určené k prodeji a texty o Múzách, odkazující (s aktivní pomocí kustoda Davida) návštěvníky na velkou výstavu v Portheimce a související akce.
Dernisáž v přízemních galerijních prostorách Portheimky byla rozloučením náramným. Přiznávám, že se mi ve dvou momentech pátečního večera do očí vedrala i slaná vlhkost. Prvním důvodem byla úvodní série autorských písní Jakuba Nohy. Pro mne nečekaně se naprosto neomylně trefoval do písniček mému srdci nejmilejších, takže přirozené dojetí ze zdárně končící akce zdvojnásobil. I druhé, ještě úsměvnější dojetí má nepřímo na svědomí Jakub Noha, ale o tom později...
Třetí komponovaný podvečer s aukcí byl hudební jen částečně, ale tradici lešením a modrou textilií zahalené Portheimky, ba i rozličnými viry způsobených absencí si udržel. Chyběl déšť vystřídaný téměř letním počasím. Ovšem vzhledem k tomu, že se akce tentokrát konala v pátek a „rosničky“ hlásily poslední krásný víkend roku, návštěva ani tentokrát netrhala rekordy. Aspoň ale měly dost prostoru oba televizní štáby a přítomní fotografové...
Druhý podvečer s vloženou aukcí byl opět hudební a do modře omotané barokní budovy všichni znovu vcházeli skrz dešťové kapky. Kvůli tsunami zdravotních problémů jsme museli obměnit i pořadatelský tým, ale svátek, ve který se čtvrteční podvečer proměnil to nenarušilo.
Na hudební náplni se tentokrát podílel další z vystavujících výtvarníků Davod Cajthaml, s nímž v uskupení „Dekadent Fabrik“ zahráli múzáci Martin Čech – flétna a Swetja - fujara. Jejich snová hudba nás přenesla do jiného, trochu potemněle romantického světa....
V mezičase smrště akcí a aktivit spojených s velkou výstavou a aukcemi „Múzy dětem v Portheimce“ jsme se vydali s kapelou Hazuka za seniory do Mělníka. Až v průběhu příprav jsme zjistili, že Adriana Rohde Kabele, jež má na starosti kulturní i jiné aktivity tamních dědečků a babiček, pojala naší návštěvu jako benefici ve prospěch činnosti Múz. Na hudebním výjezdu Múzy reprezentovala hlavně mužská část kapely (já a Marwan), ale i naše zpěvačky nám občas s něčím pomáhají, takže nakonec se náš koncertní výjezd stal regulérní múzí akcí…a to jednou z nejlepších, jak to u předem nepřipravovaných událostí občas bývá...
Tři dny po vernisáži velké výstavy „Múzy dětem v Portheimce“ se konal první z plánovaných čtyř dvojkoncertů s vloženou aukcí. Protože se k různým protivenstvím celou akci v Portheimce provázejícím přidala i vlna virových onemocnění řádící v řadách pomocníků i účinkujících, místo původně ohlášeného Ziriabu hrál úvodní arabské písně Marwan Alsolaiman s mým suplujícím doprovodem na djembe. Lešením i nadále obestavěnou a do modré tkaniny zabalenou Portheimku opět smáčel déšť a také řada původně ohlášených hostů kýchala do peřin. Přesto vládla uvnitř nálada sounáležitosti plná pohody a úsměvů...
V pondělí v podvečer byl slavnostní start rozsahem i strukturou největší veřejnosti přístupné akce Múz dětem v naší téměř třináctileté historii. Šlo o vernisáž výstavy, jíž předcházela dlouhá příprava zkomplikovaná (příjemně) vstřícností umělců, kteří nám darovali do aukcí tolik děl, že jsme je ani nestačili všechny zveřejnit v katalogu, ani následně pověsit v prostorách galerie . Místo původně předpokládaných 40 dárců svými díly nakonec přispělo 65 umělců!!!
Co nás překvapilo míně příjemně, bylo lešení, které těsně před vernisáží zahalilo celou Portheimku, takže se stala na pohled nedobytnou a vchod do galerie téměř zakryla krom lešení i modrá tkanina, jež celou budovu zahalila do tajemného závoje jako zámek Šípkové Růženky...
Účast Múz na tradiční pouti v Mukařově, o níž nás požádala naše veleužitečná múzačka Katka Čadilová, nastartovala skvělá šperkařka Darí Fejtková korálkovou dílnou.
Múzí akci jsme inzerovali dětským domovům v okolí, ale protože většina dětí se na prázdniny rozprchla mimo DD, setkali jsme se tu v sobotu i v neděli spíš s dětmi a dospělými místními. Darí měla i tak plné ruce práce a malí šperkaři si vítězoslavně odnášeli vlastnoručně vyrobené šperky.
V neděli byly na pouti Múzy zastoupeny výrazně početněji: Marwan, jeho bratr Sliman a já jsme rozezněli prostranství určené Múzám bubnováním a v průběhu dne nám s nadšením a vervou pomáhala celá plejáda malých i velkých bubenických adeptů. Mezi nimi vynikla neuvěřitelně nadaná sedmiletá Agáta. Zazářila i mezi kouzelníkovými asistenty a u hlavolamů. Prostě talent jak vyšitý!
Na konci června proběhl v rámci projektu Patron kurz pro dospívající kluky z dětských domovů, jehož cílem byla příprava na přechod z ústavní péče do dospělého života. Dobrou náladu, která o víkendu panovala můžete nasát v naší fotogalerii.
60. výjezd, osmý rok ŽNN.
VZTAHY. Vztahujeme se ke všemu a denně. Všichni. A vztahy nám všem pěkně komplikují život. Anebo nás obohacují? Zkrátka jsou všudypřítomné a všemocné a na tomto kurzu jsme se do nich trošku pokusili proniknout. Měli jsme s sebou dokonce tři miminka. Úplně maličkatá a bezbranná a i když měla hadrová tělíčka a syntetické řasy, starali jsme se o ně jako o vlastní. Vytvořili jsme rodiny, ty funkční a milující a své děti jsme společně krmili, ošetřovali a přebalovali (což nebylo nic pro slabší povahy)...