Na konci června proběhl v rámci projektu Patron kurz pro dospívající kluky z dětských domovů, jehož cílem byla příprava na přechod z ústavní péče do dospělého života. Dobrou náladu, která o víkendu panovala můžete nasát v naší fotogalerii.
60. výjezd, osmý rok ŽNN.
VZTAHY. Vztahujeme se ke všemu a denně. Všichni. A vztahy nám všem pěkně komplikují život. Anebo nás obohacují? Zkrátka jsou všudypřítomné a všemocné a na tomto kurzu jsme se do nich trošku pokusili proniknout. Měli jsme s sebou dokonce tři miminka. Úplně maličkatá a bezbranná a i když měla hadrová tělíčka a syntetické řasy, starali jsme se o ně jako o vlastní. Vytvořili jsme rodiny, ty funkční a milující a své děti jsme společně krmili, ošetřovali a přebalovali (což nebylo nic pro slabší povahy)...
Byl to po všech stránkách zatím nejlepší ročník „dračáků“!
Celý týden jsem trnul při temných předpovědích meteorologů, věšel koutky při opakovaném odříkání účasti na akci většiny našich nemocemi a rodinnými problémy postižených „VIPáků“ i podobnými okolnostmi vyvolaným měněním sestavy dobrovolníků. Když jsem se ale podíval na sobotní ranní oblohu, všechny chmury byly pryč.
Vzdor všem protivenstvím jsme byli připraveni dobře, a k dlouhodobě natěšeným dětem z celé republiky se přidalo i těšení mé.
Žluté lázně jsou pátým prostorem, kde jsme akci „Na dračích lodích k létu“ dělali - a jednoznačně nejlepším. Když se ke krásným travnatým plochám s velkými stromy u Vltavy připočte přívětivé zázemí lázní a vstřícnost pořadatelů z Rotary klubu a Asociace dračích lodí v čele s Petrem Klímou – Klimberou a k tomu i slunečné počasí, nemohla akce dopadnout jinak než skvěle. A tak se také stalo!!!
V dubnu proběhl v osvědčeném Mařanově mlýně zážitkový víkend pro Patrony a kluky z dětských domovů. Pokořili jsme divokou řeku, zažili pohodu, společnou přípravu ohně a spoustu dalších činností, ale hlavně znovu propojili dva světy, mezi kterými jinak leží vysoká zeď.
Patroni i kluci odjížděli nadšeni a my – realizační tým máme důvodnou naději, že se tu navázala další, jen zdánlivě nesourodá přátelství, která mohou pomoci klukům překonat překážky, jež jim nespravedlivý osud nachystá, ale v mnohém obohatí i jejich patrony....
Na konci března se uskutečnilo víkendové školení patronů, na kterém byli noví adepti patronství připravováni na svoji dobrovolnickou činnost a její zvláštnosti.
Víkendového kurzu se zúčastnilo celkem 12 mužů, kteří se po celý víkend seznamovali se specifiky kluků vyrůstajících v dětských domovech, poznávali svoje vlastní hranice, konfrontovali se se svými očekáváními a pracovali na svých patronských projektech, předběžných plánech toho co chtějí s klukem z dětského domova podnikat.
A co dál? To vám nenapíšu.. to je přece jen a jen vás!
Ale s jistotou mohu popsat A co bylo? Byl víkend. Byl další, třetí kurz Života nanečisto. A téma bylo A co dál? Byla zima. Trochu lilo. Nikomu to nevadilo. Vydělali jsme si tolik peněz, že jsme si do bytu mohli pořídit papuče i vodní postel. Večer jsme tančili mazurku a blues. A ženy podávaly ruku první. A muži se zas první představili. A bavili jsme se o budoucnosti v obavách i očekáváních. A hráli evoluci a měli revoluci a v zápalu hry taky běhali na Latrínu....
Do Unhoště jsme vyrazili skoro přesně po dvou letech… a tentokrát jsme zažívali skoro samá příjemná překvapení. Sice jsme museli na začátku odstranit pár nedorozumění, ale pak už to byla skoro pohádka. Ale ještě ta nedorozumění – vychovatelé si zpočátku mysleli, že jsme přijeli s nějakým představením pro malé děti a museli jsme je ujistit, že umíme pracovat i s většími a těžiště naší práce je právě v programech pro dospívající. Druhé nedorozumění spočívalo v domněnce, že chceme být s dětmi sami. Po rychlém odstranění těchto šumů jsme ale už mohli obdivovat pokroky, které tu od naší minulé návštěvy udělali s dětmi i energii a ochotu všech přítomných jít naplno do všeho, co jsme jim nabídli....
Na další společnou cestu za zážitky a vzájemným poznáním se patroni a kluci zapojení do 2. a 3. vlny projektu vydali do již loni vyzkoušeného prostředí horské chaty v šumavském Libínském Sedle. Na všechny tu čekala zasněžená krajina, skvělý program plný her i záživný kurz finanční gramotnosti. Horského dobrodružství se zúčastnili patroni s kluky, kteří jsou do projektu zapojeni již téměř rok a tak se vcelku dobře znali. Výjimku tvořily dvě patronské dvojice, které do projektu vstoupily v říjnu a jedna dvojice, která se na výjezdu viděla poprvé. Program víkendu byl tentokrát z velké části v rukou samotných patronů...
Do dětského domova RACEK jsme vydali již popáté a tentokrát jsme do zdánlivě zastrčeného přízemního soudomí přivezli několik novinek. Od novopečeného příznivce Múz Mirka Ježka jsme dětem přivezli troje kvalitní lyže a dvoje brusle, a přestože udělaly dětem i jejich tetám velikou radost, snad ještě větší potěšení jim způsobily dvě absolutní múzí novicky. Obě se od ostatních přítomných lišily zvláštními pohybovými schopnostmi. První, herečka Monika umí mj. chodit i tančit na chůdách, druhá novicka zas chodí a běhá po čtyřech. Protože je to malá fenka Čikita, není to u ní nijak zvláštní, ale radosti dětem obě způsobily spoustu....
Kromě dětských domovů navštěvujeme už tradičně na přelomu roku některý z domovů důchodců, abychom zpříjemnili emočně náročný čas příslušníkům nejstarší generace. Tentokrát jsme přijali pozvání kamarádky Adriany, která dlouhodobě a úspěšně pracuje s nejstaršími spoluobčany v mělnickém Centu Seniorů.
Při příjezdu nás objekt překvapil nejprve svou velikostí, ale následně i tím, jak je přes tuto velikost zařízen přívětivě a oku i tělu vlídně a mile. Jídelna, v níž jsme ve finále hráli pro několik desítek stařečků a stařenek (věkový průměr zdejších obyvatel se pohybuje kolem 86 let), byla akusticky trochu náročná, ale světlá a útulná. Co nás ale opravdu překvapilo, byl reminiscenční salónek před opět přívětivou kavárničkou...